To, co jsme tady všechno slyšeli, tak je vidět, že sport leží opravdu na mysli mnoha z nás. Já v tom vidím takový ten postup, kdy ty první výbory, které zasedaly, tak na to měly přibližně tento názor a začaly hledat všechny strašáky. A když to takhle všechno vyjmenujete, tak já sám bych hned zvedal ruku pro to, radši to všechno zrušme a nedělejme nic. Ale postupně, tak jak vysvětlovala paní ministryně nebo zástupci MŠMT ten zákon, tak my jsme teprve včera měli jako garanční výbor sezení. Tam došlo k tomu posunu, tam nikdo nikoho do ničeho takového nenutí, do nějakých elaborátů, jak to tady někdo naznačuje. To je jasné, že malé obce nemají nějaké desetistránkové koncepce, ale jestli mají nějaký zájem do budoucna a ta obec chce něco udělat, tak ať si to napíše. Vždyť to mohou být tři věty. O nic nejde.

A jestli nemají žádný plán, tak napíšu, že nemám žádný plán. Nic v tom neplánuji, občané nás do ničeho nenutí, nic nechtějí, a je to. Já v tom nevidím žádný problém. Sankce za to žádná není, kdo chce dělat, kdo chce něco dokázat, kdo chce na to získat peníze, tak přece je logické, že to mám v nějakém plánu. Ta koncepce třeba přesahuje tři čtyři volební období, než se k tomu dostanu, protože musím taky našetřit peníze, musím na to ty lidi připravit. Když to budou chtít, tak to bude dřív, když to nebudou chtít, tak to nebude vůbec.