Vážené zastupitelky, vážení zastupitelé,

pane primátore, členky a členové rady,

jedním z největších problémů, které jsem čtyři roky v pozici náměstka primátora řešil, bylo vydání Změny č II. územního plánu. Změny, která měla zajistit, aby nebyla jedna jediná lokalita na území Olomouce bez výškové limitace.

Není to o Šantovka Tower, jak se snaží veřejnost a politiky přesvědčit investor, je to o obecných principech. Nechci vás zahlcovat detaily, celý problém je skutečně velice složitý. Nebo spíš složitým se stal pod vlivem řady desinterpretací ze strany politiků, architektů, úředníků, právníků a samozřejmě také investora. Zkusím z té uměle vytvořené šedi, typické pro naší dnešní politiku a společnost, vybrat nejpodstatnější.

V území, o němž je řeč, stanovil Územní plán schválený na podzim 2014 výškové limity. Tyto limity nevzešly z popudu města, ale od Ministerstva kultury (MK) jako dotčeného orgánu státní správy. Tyto limity stanovilo Ministerstvo kultury. Investor územní plán napadl u soudu, který výškovou regulaci zrušil s odůvodněním, že nastavení výškových limitů není dostatečně zdůvodněno. Upozorňuji, že se jednalo o stanovisko MK, které město převzalo. Soud dal městu čas na nápravu, asi 9 měsíců (až po této době měla výšková limitace přestat platit). Tento čas byl podle úřadu územního plánování města nás velmi krátký, soud však nevyhověl podané kasační stížnosti a konstatoval, že město má před vydáním nové změny územního plánu nástroj na ochranu předmětného území v podobě stavební uzávěry.