Tento závěr má svoji důležitost i ve vztahu k České republice, a to nejenom kvůli volbám do poslanecké sněmovny, ale i s ohledem na historicko-politické revizionisty ovládající nyní náš Ústav pro studium totalitní režimů a Archiv bezpečnostních složek, snažící se bagatelizovat komunistický režim a jeho represivní složky.     

Ústavní soud v Košicích při svém rozhodování uplatnil více odvahy než soudy české, přestože na Slovensku od poloviny devadesátých let nebyl aplikován lustrační zákon, a slovenské soudnictví  tak s těmito kauzami nemělo tolik srovnatelných zkušeností.

O čem ústavní soud vlastně rozhodl?

Především zpochybnil výslechy příslušníků Státní bezpečnosti řídících agenta „Bureše“. A to jak po formální stránce (nebyli zproštěni mlčenlivosti), tak po stránce obsahové (nejsou hodnověrnými svědky).