Ačkoli už loni na jaře vzhledem k vyostřené domácí i geopolitické situaci pravděpodobně tušil, že zhostit se vlády rozhodně nebude jednoduchý úkol (koneckonců ani vyjednávání o podobě vládní koalice nebylo žádnou procházkou růžovým sadem), uplynulý rok si pro něj nachystal celou řadu nečekaných překážek.

V tom, že dost věcí bude ve spolupráci s USA a Donaldem Trumpem jinak, mohl mít i dříve zapřisáhlý zastánce silných transatlantických vztahů Merz od začátku jasno. Proměnlivost a nepředvídatelnost Trumpových názorů ohledně války na Ukrajině a v Gaze přidělala vrásky na čele všem evropským lídrům, včetně německého kancléře. Na druhou stranu ale Trumpova nevyzpytatelnost donutila Evropu jednat a zásadně přehodnotit dosavadní přístup k obranné politice. Evropské státy tak zahájily silnější spolupráci v oblasti obrany nejen napříč starým kontinentem, ale hlavně doma.

Tento obrat je pravděpodobně nejvíce patrný právě v Německu. V místním kontextu to totiž představuje zásadní zvrat v dosavadním nastavení systému. Berlín masivně navýšil investice na obranu a přichází s návrhy, které by byly ještě před několika lety nemyslitelné. Jedním z takových cílů je vybudování nejsilnější armády v Evropě, a to už do roku 2039. Loni v prosinci navíc němečtí poslanci schválili nový zákon o vojenské službě, podle kterého bude možné zavést povinné odvody rekrutů v případě, že se armádě nepodaří získat předem stanovený počet dobrovolných členů. Není tak překvapivé, že Němci tímto tempem plánují splnit požadavek Severoatlantické aliance na zvýšení výdajů na obranu ve výši 5 % HDP již do roku 2029.

Ing. Pavel Jaroš

• BPP

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Ani vyhovění požadavkům NATO ale Merzovi příliš nepomohlo udržet si sympatie amerického prezidenta. Ačkoli dříve německý kancléř spolu s italskou premiérkou Giorgiou Meloni a britským premiérem Starmerem patřil mezi Trumpovy „oblíbené“ evropské lídry, před nedávnem šel i on z kola ven. Zatímco Meloni u Trumpa skončila poté, co se zastala papeže Lva XIV., Starmer si uškodil údajně nedostatečnou podporou Spojených států po začátku války v Íránu. I Friedrichu Merzovi se ve vztahu s Trumpem stal osudným Írán a kritika amerického počínání. Americký prezident pak vypustil do světa několik ostrých slov o Merzově politických schopnostech a následně pohrozil tím, že nechá z Německa stáhnout 5000 amerických vojáků. Nové útočiště by podle Trumpa mohli najít v Polsku. S tamější hlavou státu Karolem Nawrockým má totiž americký prezident podle svých vlastních slov „skvělý vztah“. Alespoň prozatím.

Spolupráce s jinými státními představiteli jde Merzovi v porovnání s Trumpem o mnoho lépe. Velmi dobře vychází zejména s francouzským premiérem Emmanuelem Macronem a britským premiérem Keirem Starmerem. Dobré vztahy Německo udržuje také s Českou republikou. 8. května tak v Berlíně německý a český ministr zahraničních věcí podepsali memorandum o pokračování Česko-německého fondu budoucnosti až do roku 2037.

Vše výše zmíněné vyvolává dojem, že je Friedrich Merz díky své angažovanosti na poli zahraniční politiky silným a spolehlivým lídrem. Velká část německé společnosti má ale jiný názor. I když v minulém roce došlo ke schválení uvolnění tzv. dluhové brzdy (Schuldenbremse), a přijetí velkých plánů, které mají přispět ke zeštíhlení tamější byrokracie nebo k oživení infrastruktury, německá ekonomika si nevede nejlépe. Na domácí politické scéně navíc začíná výrazně drhnout koaliční spolupráce se Sociálnědemokratickou stranou Německa (SPD), jelikož obě vládní strany jen málokdy nalézají shodu v prosazovaných opatřeních. Situaci ještě komplikuje fakt, že i kdyby nebylo vnitřních neshod, koaliční poslanci mají při rozhodování v Německém spolkovém sněmu nepříliš silnou většinu. A v průzkumech to začíná být čím dál patrnější.

V březnu sice v průzkumech CDU/CSU ještě na chvíli předběhla pravicovou Alternativu pro Německo (AfD), ta ale nyní podle posledních analýz dosahuje na 27 % hlasů, zatímco CDU/CSU má jen 23 % preferencí. AfD si tak už brousí zuby na příští volby. Rekordně nízká je i popularita samotného kancléře Merze, kterého podporuje pouze kolem 20 % Němců. Nutno ovšem podotknout, že dnešní vyhrocená situace nízkým preferencím nahrává. Koneckonců, podobně nepopulární je po dvou letech vlády také britský premiér Keir Starmer.

Na druhou stranu je ale nutné poznamenat, že křesťanští demokraté jsou pravděpodobně jediné politické uskupení, které má potenciál Alternativu pro Německo v příštích volbách porazit. Třetí nejsilnější strana, Zelení, by nyní získala pouhých 14 % hlasů. O procento nižší preference má SPD, levicová Die Linke pak 10 %. Ví to i sám Merz, který se v podobném duchu nechal slyšet už krátce po ohlášení výsledků loňských voleb. I když toho za uplynulý rok stihl změnit hodně, na zastavení růstu preferencí AfD to zatím nestačilo. Pokud bude chtít Merz v Německu vládnout bez AfD, bude muset v budoucnu hodně přidat. Není ovšem jasné, zda se mu to vzhledem k aktuální situaci v Evropě a ve světě podaří.

Psali jsme:

Jaroš (SPD): Slovní válka mezi Washingtonem a Madridem. Irituje víc Sánchez Trumpa, nebo Trump Sáncheze?

Jaroš (SPD): Světový mír podle Donalda Trumpa - každý měsíc proveďte vojenský útok na nový stát

Jaroš (SPD): Švýcarsko čekají dvě důležitá referenda

Jaroš (SPD): Viktora Orbána ve volbách vyzve jeho dřívější spolustraník Péter Magyar