Jurečka (KDU-ČSL): Babišova vláda nemá žádnou konkrétní smysluplnou reformu. My s Fialou reformovali

Děkuji. Dobré dopoledne, vážený pane předsedající. Kolegyně, kolegové, já si dovolím s přednostním právem vystoupit proto, protože body na té schůzi souvisejí i s některými jinými aktuální věcmi, o kterých se vlastně teď v těchto dnech také jedná, které mají zásadní dopady na obyvatelé České republiky v letošním roce, ale i v budoucnu.

Začnu tím, že opravdu jeden z prvních bodů – nebo prvním bodem na této mimořádné schůzi, který máme projednávat už ve třetím čtení, je zákon o větším zadlužení České republiky. Ano, je to tak, jsou to zákony, které budou znamenat, pokud projdou, tak jak je vládní koalice navrhuje, že budeme v České republice žít v budoucnu s mnohem větším dluhem, s rychlejším tempem zadlužování v dobách nejvyšších úrokových sazeb, v dobách, kdy úroková služba v příštích deseti letech může stát zhruba někde kolem 700 miliard korun na dluh, který se Alena Schillerová a její vláda chystá udělat.

Já se opakovaně Aleny Schillerové jako ministryně financí ptám, ať nám řekne, jaký plánuje deficit státního rozpočtu na rok 2027 – a to musí plus minus vědět, protože jsou známé mandatorní výdaje. Vláda nepřichází s žádnou reformou, která by měla ambici snížit mandatorní výdaje na rok 2027 a v budoucnu. Znamená to tedy – a já jsem připraven se vsadit a říkal jsem to tady už někdy v lednu – že deficit roku 2027, který přinesla Alena Schillerová a její vláda do Sněmovny, bude minimálně minus 350 miliard korun, velmi pravděpodobně to bude částka kolem minus 400 miliard korun.

Připomenu dobu dva roky zpátky, my jsme tady debatovali o rozpočtech minus 250, 260 miliard korun. Slyšeli jsme slova z úst Aleny Schillerové, jak je to nezodpovědné, jak nejsme dobří hospodáři, jak nemyslíme na budoucí generace, jak nejsme schopni konsolidovat a podobně. Tedy tato vláda přináší balík zákonů, které budou s jistotou garantovat České republice vyšší zadlužení, vyšší tempo dluhu, vyšší náklad na dluhovou službu. Myslím si, že v té mlze různých jiných témat o tom, kdo tady je či není parazit, o tom, jak se tady otvírá téma setkání sudetských Němců v Brně, v mlze všech kauz, které mají někteří členové této vlády, je prostě tento zákon trošku opomenut a myslím si, že je naší povinností ve světle mnoha souvislostí ho tady opravdu výrazně více lidem přiblížit, o co tady přesně kráčí. Kolegyně, kolegové tady už několikrát říkali – i já osobně – celou řadu nesmyslných, nelogických výjimek, ale chci poukázat na některé konkrétní nelogičnosti.

Paní ministryně Alena Schillerová říká, že vlastně nic se neděje proto, protože se bude tato vládní koalice držet v deficitu státního rozpočtu na jednotlivé roky do 3 procent HDP. To není pochvala. To není pochvala, to je, přeloženo do češtiny: budeme se všichni více zadlužovat, zaplatí to všichni ti, kteří budou v příštích pěti, deseti, dvaceti, třiceti letech pracovat, odvádět daně v České republice. Ti to zaplatí. Zaplatí nejenom jistinu toho dluhu, ale zaplatí brutální úroky, které z té jistiny vzniknou. A náklady na ty úroky budou v desítkách, stovkách miliard korun v příštích letech. To je to konkrétní, co tato vláda přináší.

Je to v kontextu doby, kdy tady Ministerstvo financí a paní ministryně tým také jedná s Evropskou komisí. Evropská komise to sleduje a říká: To není úplně dobrý přístup. Argumenty, že jsou na tom míní hůř nebo úplně blbě, to nejsou argumenty, které by měl zodpovědný politik používat. Zodpovědný politik by měl říkat: Já dělám politiku, která je dobrá nejenom pro tento okamžik, je dobrá nejenom pro sliby mé vlády nebo mé strany, ale je to dobrá politika pro všechny občany a všechny generace i v budoucnu, ve středně- i dlouhodobé budoucnosti. To tato vláda nedělá. Paní ministryně, tady není ministryně, která by seděla a hájila zájmy lidí, kteří budou na pracovním trhu za deset, patnáct, dvacet let – fakt není. Protože kdyby tou ministryní byla, tak by měla tu schopnost a sílu a kompetenci říct: tyto věci prostě nejsou v dlouhodobém zájmu České republiky. V dlouhodobém zájmu České republiky není najet na trajektorii zadlužování státního rozpočtu podle příkladů jižních států Evropské unie. A argumentace, že se vejde do 3 procent schodku HDP, je argumentace lichá. Protože občané to nesledují v detailu, tak já to přiblížím: Kdo pomáhá tomu, že Česká republika má relativně zdravé finance?

Jsou to obce, města, kraje. Díky jejich přebytku, díky hospodaření obcí, měst a krajů, které hospodaří zodpovědně, přebytkově, tak se potom může celkový veřejný dluh České republiky v tom mezinárodním srovnání tvářit, že to vlastně je pořád dobré.

Kdyby paní ministryně Alena Schillerová byla zodpovědná ministryně, tak by také řekla a dost a dost návrhů, které znamenají demontáž klíčových opatření v důchodovém systému, které jsme udělali za naší vlády. Ona tu odvahu nemá to říct naplno, tak alespoň říká, zbrzděte ty návrhy z MPSV, zbrzděte sliby, které jsme dávali našim voličům, protože se nám to nehodí, protože kdybychom to schválili všechno letos, tak na to budou reagovat ratingové agentury a ten náklad na ten státní dluh se zvýší okamžitě už pro rok 2027 a vydávané dluhopisy v tom příštím roce. Takže tady se hraje taková dvojí hra, kterou občané úplně neumí sledovat a neznají ten detail. To znamená dají se nesmyslné sliby, které znamenají průšvih pro ty budoucí generace, pro všechny děti a vnoučata těch současných důchodců. Na ně se nahrne daleko větší dluh, daleko větší úroky. Do toho se slíbí celá řada věcí v důchodovém systému, včetně třeba věkově podmíněných valorizací a ministryně financí mlčí. Ministryně financí místo kdyby byla dobrá národohospodářka, tak by řekla: Ano, máme pomáhat tam, kde to je potřeba, budeme se o tom s kolegy z MPSV a ze zdravotnictví bavit, ale nebudeme rozhazovat plošně. Věkově podmíněná valorizace vůbec neřeší, jestli ten člověk ty peníze fakt potřebuje, jestli už tak nemá vysoký důchod, ale přestože pro mnoho domácností to nebudou peníze nutně potřebné, vláda říká, my tam ty peníze pošleme, ale že budou chybět rodinám, rodinám s dětmi, rodinám, které mají děti postižené nebo mají v rodinách někoho postiženého, o kterého musí pečovat, nemají dostatečné finanční prostředky v rámci příspěvku na péči, nemají dostatečnou infrastrukturu, že ty peníze budou chybět třeba ve vědě a výzkumu, to už ta vláda není schopna takto říct. Ale proto, protože se řekly nějaké sliby, proto, protože bylo potřeba nakoupit hlasy voličů před volbami, tak proto teď se tyto věci připravují a jediné, na co se ministryně financí zmůže, řekne, odložte to v čase, uděláme to na konci volebního období, aby nám to v roce 2027, 2028, 2029 tak nezhoršilo rating a hned to neprodražilo financování státního dluhu, taková je realita. Já to překládám do těch praktických dopadů. A dneska si můžeme veřejně přečíst, že Evropská komise se ptá vlády nejenom na to, jaká bude trajektorie zadlužování, ale jak to myslí i s těmi změnami v důchodovém systému, to zajímá Evropskou komisi, to zajímá ratingové agentury, ale to má zajímat každého občana. Ale hlavně by to mělo zajímat každého zodpovědného, alespoň trochu příčetného ministra nebo ministryni financí, který nejede ve stylu po mně potopa, který nejede ve stylu dostal jsem zadání, s šéfem se nediskutuje a nejsem schopná v rámci vlády říct, že máme nějaký plán, který neznamená jenom jedinou cestu, větší a větší deficit a větší a větší dluh, protože to je jediný plán, který má paní ministryně financí, proto tady je tento návrh zákonů na té mimořádné schůzi, který máme projednávat.

Jediný plán je schválit zákony, schválit zákon, který bude znamenat větší zadlužení České republiky. Vždyť se podívejme, tady není žádná konkrétní smysluplná reforma, která by vedla k tomu, že umíme něco udělat s mandatorními výdaji. My za vlády Petra Fialy jsme tyto reformní kroky dělali. Já jsem je jako ministr práce a sociálních věcí dělal a snažil jsem se je dělat zodpovědně, solidárně, solidárně. Solidárně v tom slova smyslu, že jsme pamatovali na ohrožené skupiny, na lidi, kteří mají nejnižší důchody. Minimální důchod se zvýšil z 10 na 20 procent. Výše průměrné mzdy. Zavedli jsme a udrželi jsme výchovné, přidali jsme rodinný vyměřovací základ, přidali jsme ocenění za péči nejenom o děti, ale i o osoby, které potřebují péči a pobírají příspěvek na péči. Pamatovali jsme vdovy a vdovce, to znamená, ta důchodová reforma měla pro statisíce lidí v této zemi opravdu velký solidární a sociální efekt, ale zároveň jsme řekli, že i solidarita má mít také hranice a zodpovědnost. A udělali jsme kroky, které vedly k tomu, že dneska tato vláda v letošním roce bude mít přebytek na důchodovém účtu až plus 20 miliard korun.

Jenom připomenu od roku 1996, kdy se to sleduje, naprosto jednoznačně saldo důchodového účtu České republiky, tak máme za sebou 7 let, kdy jsme byli v přebytku. Zbývající období jsme byli vždycky v deficitu a ten deficit kumulovaný je minus 578 miliard korun. Teď letos tato vláda bude mít asi rekordně nejvyšší přebytek na důchodovém účtu. A proč? Protože jsme udělali klíčové změny v důchodovém systému průběžného pilíře. Kdybychom se chovali jako vláda Aleny Schillerové, Andreje Babiše, tak tady letos žádný přebytek na důchodovém účtu nebude, byl by tady minus, byl by tady minus 15 až 20 miliard korun. To už ta vláda neřekne. A co je průšvih? Že ty peníze vezme a rozfrcá je úplně v běžných výdajích. Místo aby ta vláda řekla, máme-li přebytek na důchodovém účtu, tak ten přebytek necháme třeba na krytí budoucích deficitů na tom zvláštním důchodovém účtu.

Ne, ta vláda ten zvláštní důchodový účet ruší. Už žádný nechce mít. Místo, aby ta vláda řekla, máme přebytek 15 až 20 miliard korun, budeme to investovat na budoucnost, na zajištění potřeb lidí, kteří budou potřebovat sociální a zdravotní péči s ohledem na stárnutí populace už za tři, čtyři, pět let. Ne, nic takhle zodpovědného národohospodářského od té vlády a od ministryně financí neslyšíme a uslyšet ani nemůžeme. To znamená, ta vláda nemá žádnou vnitřní disciplínu, aby řekla, někde musíme udělat opravdu jasné rozumné reformní kroky. Jediné, co říkají, uděláme další výdaje v důchodovém systému, v jiných částech státního rozpočtu, rozdáme peníze plošně z vrtulníku a uděláme tedy to EET, kde jestli to bude sedm nebo 8 miliard korun, nevím, jestli nás to tedy vytrhne. No, nevytrhne. Tak já tady upozornil na ty souvislosti, které v té pěně nebo mlze mediálních různých kauz úplně zapadají. Ani novináři nestíhají pokrývat. My přijdeme minulý týden na tiskovku, mluvíme tam o tomto zákonu a novinářské dotazy se ubírají úplně k jiným tématům, které za půl roku, za rok, za dva nebudou nikoho zajímat, ale deficity a zadlužení tohoto státu tady už bude jednou provždycky a proto považujeme za klíčové, abychom z opozice jasně pojmenovávali ty věci, říkali ty důsledky, říkali na koho dopadnou, v jaké výši a to, že prostě tato vláda nemá tu vnitřní odvahu, disciplínu opravdu dělat i potřebné nutné změny. Ano, podotýkám někdy do určité míry i nepopulární. Co mně vadí ale hodně. Tak teď budu mluvit procesně, protože ano, už tady padají argumenty, které určitě bude posuzovat, předpokládám za pár měsíců Ústavní soud, my rozhodně podpoříme a budeme se chtít spolupodílet na tom opravdu kvalitním podáním k Ústavnímu soudu, pokud tento návrh balíků zákonů projde touto Sněmovnou teď v příštích dnech, protože doporučuju a i novináři a široká veřejnost ať se podívá, kdy vlastně na první pohled ten příběh začal nevinně. Je tady nějaká nutná implementace evropské legislativy, která se týká rozpočtových pravidel. Tak začal příběh v loňském roce. Říká se tomu takzvaná transpoziční novela. Takto Ministerstvo financí připravilo ten návrh, takto ho ještě paní ministryně vlády Alena Schillerová přinesla na vládu. Pořád to byla, řekněme, z velké části ta transpozice. Ale – a teď poslouchejte ty časy. Patnáct, šestnáct, sedmnáct hodin před druhým čtením poslankyně Alena Schillerová a její kolegové z vlády a z vládní koalice jako poslanci načetli pozměňovací návrhy, který zásadním způsobem z toho už nedělají transpozici evropské legislativy. Ta už je tam dneska v menšině ta evropská legislativa, ale dělají z toho opravdu vládní návrh zákona měnit poslaneckými návrhy, který znamená zákon o zadlužování České republiky, tak je správné pojmenování toho, co se děje. A já to říkám proto, že jestli mně něco vadí na tom, že opravdu na to není prostor a dělá se to naprosto legislativně špatně, tak je několik věcí. Předloží se na vládu podstatně jiné zdůvodnění toho, proč ten zákon jde do legislativního procesu, vláda se ve svém záměru, který potom předloží v pozměňovací návrzích ve druhém čtení, vyhne připomínkovému řízení účelově, předloží to tady v předvečer jednání ve druhém čtení a připomínám a my to uvedeme potom do té argumentace Ústavnímu soudu, to není pozměňovací návrh na jednu A čtyřku, to jsou pozměňovací návrhy, které mají opravdu významný počet stran. A na druhý den v 9 hodin začíná schůze k druhému čtení.

My tady dneska sedíme v situaci, kdy je mimořádná schůze, je výborový týden a vládní koalice přijde a řekne: My chceme jednat ve třetím čtení i po čtrnácté hodině. Takže ve výborovém týdnu mimořádná schůze a přijde takovýto návrh. Proto, aby to mohli použít argumentačně u Ústavního soudu proti nám, proč jsme to zavetovali. Ale já to tady dávám do souvislosti. Já bych ještě rozuměl, že vládní koalice přijde a řekne: Chceme ve třetím čtení jednat i po čtrnácté hodině v řádně ohlášeném sněmovním týdnu. Ale ne ve výborovém týdnu, kdy navíc na výborový týden jsou občas i plánovány různé pracovní cesty. Když je dopředu daný standardní sněmovní týden, tak se prakticky pracovní cesty, zahraniční pracovní cesty a podobně neplánují nebo zcela výjimečně.

Já jenom do toho kontextu, aby to tady odeznělo, když tady paní předsedkyně klubu Taťána Malá navrhovala to jednání po čtrnácté hodině, tak jenom vysvětluju, proč tady přišlo to veto a proč to opravdu nedává logiku to dělat na mimořádné schůzi ve výborovém týdnu, tak abychom si ty argumenty seřadili. Plus také doplňuji to, že prostě není normální, a já jsem byl za to tady kolikrát grilován, když jsem si dovolil jako ministr práce a sociálních věcí ve čtvrtek načíst pozměňovací návrhy k tisku, který byl projednáván v úterý anebo ve středu na výboru sociálním. Vy jste mě tady kritizovali. Vy jste chodili a říkali jste: No, my jsme si za čtyři dny nebyli schopni ten návrh přečíst. A já jsem říkal, ano, to je relevantní připomínka. A vy jste přišli a nasypali jste pozměňovací návrhy, některé dokonce zhruba šestnáct hodin před začátkem druhého čtení. A to si myslím, že budou argumenty, které budou hodně silné. Nejdu do toho obsahu, ten jsem vysvětloval minule, co ten obsah znamená, že žádná normální domácnost, žádná normální firma by nemohla k financím přistupovat, jak přistupujete vy k těm veřejným.

Poslední, čím to uzavřu. Argumentujete, že se vlezete do 3 procent HDP. Ten argument je mimo v tom, že nebýt obcí, měst a krajů, by ten průšvih, kdyby všichni hospodařili jako vláda Andreje Babiše a Aleny Schillerové, tak byste ho nikdy používat nemohli, protože bychom už byli dávno v obrovském průšvihu.

Poslední věc. Musím říct, že mě pobavila hláška pana ministra Šťastného, který na dotaz, jestli Motoristé ještě opravdu mají tu rozpočtovou odpovědnost jako svůj programový cíl a jednu z priorit a jestli budou hlídat vládu Andreje Babiše, tak pan ministr Šťastný velmi prostě přiznal, že role Motoristů a jejich kritický pohled na veřejné finance a na hlídání Andreje Babiše skončila podpisem koaliční smlouvy. Myslím si, že to možná některým jejich voličům uniklo, na těch billboardech už to dneska logicky nebude, takže měli tam dopsat: Budeme hlídat Andreje Babiše do podpisu koaliční smlouvy. Pak už po nás nic nechtějte. Pak budeme jenom plnit zadání, které nám přinesou na stůl a my budeme pro něj hlasovat.

Tolik jenom orámuji ještě pro ty, kteří vkládali nějaké naděje a nechtěli volit populismus ani Tomia Okamury, ani populismus Andreje Babiše, ale říkali si, naše volba – a teď to myslím v dobrém slova smyslu – může být taktická, strategická, že tam bude někdo, kdo může být koaliční partner těchto dvou, a bude se chovat jinak a bude se chovat zodpovědně, tak tato role ústy pana ministra Šťastného skončila podpisem koaliční smlouvy. Pak scvakli paty a plní zadání! Děkuju vám za pozornost. (Potlesk poslanců KDU-ČSL.)