Zkrátka, kdo od sněmu ANO čekal odpovědi na principiální ekonomické, politické, či zahraniční otázky, musel být po víkendu zklamán. Ke standardně normální, demokratické politické síle má hnutí stejně daleko jako minulé, i toto úterý. Otěže moci pevně drží v rukou ten, který v hlasování dostal krásných, reálněsocialistických 100 % hlasů. Inu konat sněm jen tři dny po výročí tzv. Vítězného února asi vzbuzuje určité reminiscence.

V jednom je však dobře, že už tu nervózní atmosféru, která ovládala nejen hnutí, ale i holdingovou síť médií, máme za sebou. Končí doba siláckých gest a nominačního natřásání pavích per, znovu začíná to nudné období práce, které je po sedmileté nevládě pravice až nad hlavu.