Děkuji za slovo. Dámy a pánové, my samozřejmě s respektem bereme na vědomí stanovisko Poslanecké sněmovny, že se nechce zabývat tím tématem, které jsem si tady dovolil navrhnout. Dovolte mi, abych na to velmi stručně řekl svůj názor, že této Poslanecké sněmovny není důstojný alibismus a strach. Kdyby Poslanecká sněmovna svůj názor měla a já tady nabádal k jeho změně, tak bych pochopil postoj, který by řekl "ne, my už jsme svůj názor řekli a nechceme se tím dále zabývat".

Tato Poslanecká sněmovna na to ale nikdy svůj názor neřekla a vzhledem k tomu, že bohužel - a nemám z toho žádnou radost - je to v posledních dnech jediné téma, kterého si na České republice všímá mezinárodní veřejnost, tak jsem přesvědčen, že bylo povinností Poslanecké sněmovny nějaké stanovisko zaujmout.

Netvrdím, že to, které já jsem tady přednesl. Mohlo být jakékoliv jiné, ale stanovisko, které by dodalo České republice čitelnost a Poslanecké sněmovně důstojnost, že před tou věcí nechce strkat hlavu do písku a chce jasně říci svůj většinový názor. Vy jste se ho prostě jenom báli říci. Vy se ten názor bojíte říci.