Kolegyně, kolegové, dobrý podvečer.

Toho, co bych rád řekl k tomuto návrhu zákona, mám hodně, ale pokusím se v tuto chvíli být stručný. Případně bych raději reagoval na vaše dotazy, připomínky nebo náměty na moje vystoupení. Samozřejmě je před námi ještě finální třetí čtení.

Já za sebe osobně chci říci, že podporuji slova pana ministra a rozumím jeho apelu, resp. žádosti a prosbě, že původně zamýšlený materiál nebo původní záměr tohoto zákona skutečně byla "pouhopouhá" transpoziční novela, tedy implementace evropského práva do autorského zákona. Ovšem to, co se s tím zákonem, s touto normou dělo a děje tady ve Sněmovně, bohužel ani mě nemohlo a nemůže nechat klidným.

Když jsem se teď jen zběžně díval do té řady pozměňovacích návrhů a také do veřejných zdrojů, do médií, když jsem se dozvěděl, že ochranné svazy - možná než budu pokračovat bych i tady měl říci svoji pozici. Jako bývalý manažer veřejnoprávního média, které dnes a denně pracovalo se stovkami, možná s tisíci skladeb, písní, "songů", tak vždycky jsem ctil a budu ctít to, že autorské duševní právo je něčí majetek, někdo na něj má nárok, někdo ho vytvořil, vyrobil, a za jeho použití by mu pochopitelně mělo být zaplaceno. Ale ten stav by měl být skutečně rovnovážný a vyrovnaný.

A jestliže jsem ve své předchozí manažerské praxi viděl někdy - opravdu musím říci - praktiky ochranných svazů, které zasílaly k nám do médií faktury na různě velké, různě vysoké částky, různým způsobem vypočítané, jestliže vím a znám z praxe příběhy, kdy za provozovateli restaurací, obchodů, hotelů, dochází jeden den zástupce jednoho svazu, druhý den dalšího atd., nechci říci, že jich jsou desítky, ale minimálně do jedné desítky počet těch svazů skutečně existuje, tak v tom vidím první velký problém a velké riziko.