Ale budu při tom vědět, že Babiš je důsledkem, nikoliv příčinou problému. A budu vědět, že dokud neodstraníme příčiny, přijdou noví Babišové. Možná ne tak bezohlední, zato poučení. Problém přetrvá, jen se změní symptomy.

Jednou z hlavních příčin „babišitidy“ je fakt, že nežijeme v klasickém právním státě. Já vím, všichni se tváří, že ano, ale skutečnost je taková, že čím dál víc jsme nuceni se prosit o dovolení, abychom mohli to či ono. Musíme se přizpůsobovat tomu, co nám „dovolí“ stát, plnit nějaké podmínky, které nám určili naši vládci.

Porazit strom na svém pozemku? Povolení. Vyvrtat studnu? Povolení. Vyrábět, poskytovat služby, prodávat? Povolení. Když se nepodřídíme, jsme trestáni. Mimochodem, víte, že máme v našem právním řádu více než dva a půl tisíce možných přestupků, které jistě všichni znáte, neboť neznalost zákona neomlouvá?

Nudná právnická vsuvka

Začíná to vypadat, že vlastně nic nemůžeme, pokud nám to stát nedovolí. To je ale zcela v protikladu s tzv. zásadou legální licence, kterou máme v Ústavě. Ta totiž výslovně stanovuje pravidlo, že co občan nemá zakázáno, to má povoleno. Jenže my už jsme si zvykli, že se povoluje (po posouzení co je „dobré“), nikoliv zakazuje (co škodí).

Na druhou stranu pro stát Ústava určuje zásadu tzv. „enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí“. Neděste se, v překladu to znamená, že stát nemůže nic, co mu zákon výslovně nedovolí. A to, co zákon státu dovolí, má ještě podléhat principu proporcionality. Podle něj má být každá agenda státu posuzována z hlediska: