Důchodci jsou žádáni o hlas nejrůznějšími sliby a zatím aktivně pracující voliči vidinami jakýchsi pilířů. Poměrně nedávno jsme jeden povalili, kdo by věřil v další, pokud zůstanou v rukách politiků? Nad řečmi, že by se každý měl starat o svůj důchod dlouhodobě sám, mohou lidé těsně před plánovanou věkovou hranicí důchodu jen s hořkým úsměvem pokrčit rameny. Přímo za drzost pak označuji volební bod jedné nazelenalé strany, kde plánují výkupy bytů seniorů za vyplácenou rentu. Pak je prý dají mladým.

Stát by měl přece jednoznačně říci: víme, že jste celý život pracovali, nemůžete za to, jaká byla doba, která politická strana co zkazila, ale my se o vás dokážeme postarat. Protože když máme na vyplácení neuvěřitelného spektra sociálních dávek, které ani armáda úředníků nedokáže spravedlivě ohlídat, vy nesmíte být na posledním místě. Jste naši tátové a mámy, babičky a dědové a my všichni jsme vaše rodina. Bez vás bychom tady nebyli a my to víme. Proto jste v prioritách úkolů na prvním, nikoliv posledním místě. Jen protože, že se sami neumíte bránit. Nikdo vás nepřekřičí, protože jste v našich srdcích. My totiž nejsme tak hloupí, abychom si neuvědomovali, že za pár let budeme ve vaší pozici my.