Po volebním víkendu jsem se dočetl, že přes padesát procent lidí není s výsledky spokojených. To je podle mě normální a žádná pohroma, jak se někdo také snažil interpretovat. Většina přece volila někoho jiného než vítěze. A ti, co nešli k volbám vůbec, nadávali a nadávat budou vždy a na všechno. Otázka však zní: Jsme schopni respektovat výsledek? Pokud by na tuto otázku stejné procento voličů odpovědělo ne, pak by to byl vážný problém.

Demokracie určitě není nejdokonalejší systém spolurozhodování o společných věcech. Platí však, že nic lepšího lidé zatím nevymysleli a všechny historické experimenty skončily velkým průšvihem. Síla demokratických principů je pak právě ve schopnosti přijímat realitu a ptát se zvolených zástupců, co pro nás všechny udělají. Bez ohledu na to, jestli jsem toho konkrétního člověka či stranu volil, nebo ne. Svůj díl emocí vyčerpali vrchovatě v kampani, teď je čas předvést se v praxi.

Tenhle stát, i když se nepodobá tomu, v jakých hranicích vznikl, posouvali kupředu pouze lidé s vizí. Prospěcháři byli, jsou mezi námi nyní a, bohužel, také budou. Mnozí si svou krátkodobou moc podepřou i líbivými, i když krátkozrakými činy. Za pár let si je však nikdo pamatovat nebude.

Zato my tu zůstaneme a po nás naše děti a děti jejich dětí. Proto ode mě neuslyšíte prázdné fráze o službě vlasti a tradičních hodnotách, jež je nutné ctít. Já jsem člověk z praxe a vím, že vyčekat se nedá nic. Kdokoliv kolem mě nechtěl tohle pochopit, tomu jsem to vždy řekl. A rozhodně se to nebudu bát dělat ani v budoucnosti. Tu totiž změnit můžeme, minulost již ne. 

(převzato z Profilu)