Návrat do starých kolejí: po roce 2013 začal republikou cloumat populismus. Podporovatelé hnutí ANO dodnes tleskají za výkony, které jejich majitel předvádí. Takže tleskají zrušení penzijní reformy (druhého pilíře) a vláda si s hrozbou stárnutí populace neví rady a za 6 roků nic nepředvedla, spíš naopak. Podporovatelé ANO mají času nazbyt a vzrušuje je (pozitivně samozřejmě) obíhání úřadů a výdaje podnikatelů je nezajímají. Proto zatím bez náhrady Sobotkova vláda zrušila krátce před účinností zákon o Jednotném inkasním místě. Jak tehdy Sobotka lakonicky odpověděl na dotaz, kdy s něčím podobným přijdou, "není to priorita vlády".

Za další "úspěch" tentokrát už Babišova kabinetu lze považovat zrušení karenční doby. Česká republika byla neblaze proslulá největší nemocností v Evropě. Topolánkova vláda těžce vybojovala zavedení karenční doby. Efekt poklesu nemocnosti se tenkrát dostavil záhy. Stejně tak se efekt reverzně dostavil po jejím zrušení. Vše se vrátilo do starých kolejí. Téměř trojnásobně stůňou zaměstnanci, než živnostníci (39.8 zaměstnanců na 100 pojištěnců versus 14 živnostníků na 100 pojištěnců). Premiér nám sice namlouvá, jak máme špičkové zdravotnictví, ale zrušením karenční doby se dostupnost péče pro skutečně potřebné zhoršila. Skutečným ukazatelem nemocnosti jsou živnostníci, kteří marodí, když je jim skutečně blbě (proto délka jejich nemocenské je 2.5 krát delší - 43.7 dnů versus 110.5 dnů živnostníků).