Žijeme v éře zapomnění: Chceme-li kontrolovat, kam jdeme, musíme si pamatovat, odkud jsme přišli. Mnoho z minulosti jsme rozbili a je nejvyšší čas to zpravit.

Do 15. září ještě bude v Zrcadlové síni pražského Klementina vystavena Lipnická bible. Tento vzácný rukopis starý 600 let byl zapůjčený z Washingtonu, kam se složitými cestami v minulosti dostal. Příležitostná reprezentativní publikace Lucie Doležalové, Karla Pacovského (edd) nese název "Lipnická bible. Štít víry v neklidných časech pozdního středověku" Asi se shodneme, že aktuálně klidné časy neprožíváme. Kniha není zrovna levná, ale jako rodák z vesničky kousek od Lipnice nad Sázavou jsem si řekl, že tu knihu musím mít. Nejen proto, že Lipnický hrad mám na dohled kousek od svojí zahrady a že moji předkové byli úzce staletí s tímto krajem i Lipnicí spjati.

Ale zpátky k úvodu. Mnoho z minulosti jsme rozbili. Určitě mezi dlouhý výčet střepů patří morální a etický odkaz našich předků a prapředků. Máme stále víc plná ústa odkazů na křesťansko židovské a antické kořeny naší civilizace, ale tím to končí. Duchovní odkaz jsme hodili do popelnice jako přežitek. Proto se nelze divit, že naše společnost se potácí na pokraji krachu a bezcílnosti. Prostá znalost základů etiky, kterou můžeme pro naše potřeby zredukovat na již zapomenutý termín mravy, by našemu politickému blbnutí v leč čemž zabránila. Tak posuďte sami: v Lipnické bibli uvedený výčet neřestí podle papeže Řehoře I. Velikého. Závist má pět dcer - nenávist, pomlouvání, nactiutrhání, radost z cizího utrpení a zármutek z cizího úspěchu. Požitkářství má dcer dokonce osm - zaslepenost mysli, nerozvážnost, nestálost, zbrklost, sebelásku, nenávist k Bohu, touhu po tomto světě, hrůzu či beznaděj ohledně budoucnosti. A ze sedmi neřestí ještě opíšu Lakomství. Má šest dcer - zradu, krádež, lež, křivou přísahu, neklid a otupělost smyslů vůči milosrdenství.