Vysvětlováno je to tak, že mládí chce všechno a hned, hlavně vysoký plat, bydlení, luxus. To vše s minimem námahy. Jak taky jinak! Při pohledu na stav zemí Evropské unie si však kladu otázku, zda generace předčasné spotřeby nejsou náhodou ty naše. Prakticky (snad s výjimkou Norska) všechny evropské země si sáhly na peníze svých dětí. Na jihu Evropy ani to nestačí. Nejen jižní křídlo EU je ohroženo. Díky státnímu dluhu skomírají i takové země, jako je Francie. Tristní je to o to více, že jen stěží vysvětlíme nejchudším, že se vlastně měli dobře a nyní se musí uskromnit. Opravdový efektivní plán boje s chudobou dnes nemá žádná země.

Při pohledu na limity sociálního státu, včetně tolik opěvovaných skandinávských zemí, zůstává nad politikou Sobotkovy vlády rozum stát. Úspory z éry ministra financí Kalouska a mírný hospodářský růst v minulém a zřejmě i v letošním roce, vede k rozhazování peněz, jako by státní pokladna byla bezedná. Naposledy to předvádí ministryně práce a sociálních věcí Tominová Marksová. Utržena ze řetězu chce pro úředníky, kteří se administrativním škrtem pera stanou státními úředníky nárůst platů o 25 %. Pamatujete si při tahanicích o podobu služebního zákona, jak vláda ubezpečovala, že operace bude fiskálně neutrální s výjimkou nákladů na nové ředitelství, které nakonec díky opozici nevzniklo? Ale neuplynuly ani čtyři měsíce a všechno je jinak. Takže, jakou cenu mají řeči o šetření? Nikdo si nepřeje hospodářskou recesi. Ale obezřetní politici musí na ni být připraveni. Místo toho rozdávají. A nenechte se mýlit. Zástup chudých se bude rozrůstat. Plošné dávky neznamenají nic jiného, než že ti, co mají víc, přidáno dostanou rovněž víc a naopak. Ostatně už se o tom přesvědčili důchodci. Asi by řada z nich mohla vyprávět, zda na novém výměru našli oněch avizovaných 250 Kč? Jenže chudáci úředníci, teď nebudou moci podnikat, proto je musíme více zaplatit!