Každý co trochu sleduje dění od listopadu roku 1989 ví a poznal, jak naivní jsme všichni, nebo většina z nás byli. Iluze, sen a vidina lepšího života pro nás se brzy a pomalu začala rozplývat jako pára nad hrncem. A všichni ti, co tenkrát stáli na náměstích a vyslyšeli volání po změně, najednou začali chápat, že vše bylo výborně sehrané divadlo a že byli jenom nástrojem několika vyvolených, kteří měli předem vše následující dohodnuto a dojednáno. Asi jako první a veřejně na to poukázala tehdy jediná strana, co byla schopna něco rozhýbat a změnit. Byla to tehdejší SPR-RSČ. Která se díky pravdě a kritice polistopadových vyvolených dostala i do parlamentu a začala veřejně vystupovat za své voliče. I přesto, že byla očerňována stejně tak jako je nyní naše Dělnická strana sociální spravedlnosti. Problémem tehdejších republikánů pod vedením M. Sládka se, ale nyní nechci zabývat. Jen shrnu, že pan Sládek tuto velice účinnou opozici zničil ze vnitř a pohřbil celé její působení na naší žalostné politické scéně. Také jsem byl členem, ale při zjištění jaké je, to v nitru strany jsem vystoupil a dlouhá léta otálel a jen jsem jako nestraník ostře kritizoval režim a systém co v ČR vládne. Několikrát jsem byl osloven stranou Republikáni Čech Moravy a Slezska o spolupráci a přidání se k nim. Ale podlehl jsem, až na oslovení stranou již jsem členem nyní. Ale to jen tak na okraj a nyní už k problému o kterém jsem se rozhodl psát.

Naše zem je opět těžce zkoušena a trpí všichni slušní občané a ti co jsou bezbranní jako důchodci, mladé rodiny s dětmi a ti co se dostali na dno díky režimu a stálému zdražování a neumožnění si na svůj život vydělat peníze poctivou prací. Je spousta rodin, kde poctivě pracují oba rodiče a díky stálému zvedání cen a díky zdražování energií nejsou bohužel schopni žití bez dluhů a leckde se dostávají do kolotoče dluhových pastí. A nejhorší na tom je, že díky tomuto, dochází na každodenní hádky a to i před dětmi, které jsou vystaveny stresu a v jejich hlavičkách se odehrává nehorázný zmatek a chaos. Leckde je to ještě tragičtější a bohužel to končí nejhorším řešením a to je smrtí a ukončením trápení. Myslíte si, že hovořím jen tak a nemám o těchto věcech ani ponětí? Pletete se! Každý den se setkávám s lidmi, kteří v takové situaci buď jsou, nebo aspoň byli a další skupina je ta, co se do této propasti nenápadně blíží. A to se týká jak mladých rodin s dětmi, tak seniorů a sociálně slabých občanů. Ptám se tedy nyní. Na co nám byl 17. listopad roku 1989? Každý si snad je schopný odpovědět sám.

Já a naše strana nabízíme alternativu změny a hlavně možnost dát vše v zemi popořádku a konečně začít jednat. Chceme stát, kde budou lidé spravedlivě ohodnoceni za svoji práci. Chceme suverénní stát a nechceme být kolonií pro EU! Máme zájem, aby slušní a poctiví lidé nemuseli mít strach chodit po ulicích svých měst, aniž by nedostali namláceno! Nesmíme stále měřit dvojím metrem! Musíme konečně udělat průvan na všech úřadech a institucích našeho státu. Jaké praktiky a metody se dnes používají, nejsou přípustné. Náš stát má příliš mnoho úředníků a na ty všechny dělníci a ostatní slušní lidé odvádí daně a platí je. Musíme odstřihnout chapadla všem kmotrům a všem prospěchářům co naši zem ovládají a manipulují s občany jako s loutkami. Jednou větou závěrem. Je čas na změnu a tou změnou je volba Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS) Nic jiného nemohu zatím poradit. Jen snad ještě ať volič nesedne na lep rychlokvaškům jako jsou Úsvit, ANO a podobné fofr straničky.