Pomineme-li skutečnost, že se v případě politické moci jedná o pouhou "prchavou iluzi skutečné moci", můžeme se zamyslet nad aktuálními praktikami některých českých politiků.

Zdá se, že platí následující pravidlo: "Čím slabší osobnost usiluje o politický vliv, tím více se uchyluje k praktikám primitivního populismu". Neschopnost řešit silná a společensky důležitá témata vede tyto jedince k zoufalé snaze reagovat na témata zcela podružná, a to doslova kdekoli a kdykoli. V horším případě pak zaznamenáváme pokusy témata uměle vyrábět a prostřednictvím médií je předkládat "šokované veřejnosti".

Primitivní populisty nacházíme napříč politickým spektrem. Jejich společným rysem vedle absence skutečných témat je schopnost popírat vlastní názory a argumenty vždy, kdykoli mají pocit, že je to pro ně aktuálně výhodné. Někdy doslova v přímém přenosu a s asistencí televizních kamer. Dlouhodobá důvěryhodnost je netrápí, protože žijí v přesvědčení, že lidé rychle zapomínají a pravdivost mediálně presentovaných informací si veřejnost neověřuje.