Je někdo, kdo pochybuje, že mají i svou politickou stranu? Vždy je s totalitními systémy spojoval odpor k elitám, odpor k lidem, kteří svým uměním či dovednostmi nějak vyčnívají či něco dokázali. Víte proč?? Protože tito lidé pro ně byli nebezpeční, neboť zpochybňovali jejich zdánlivě jedinou správnou cestu. Křesťanské strany vyznávají politiku jednoznačného rovnostářství.
Věřící mají ve všem jasno již po staletí, nehodlají nic měnit na ničem, co jim dogmata napovídají, určují. Opírají se o boha, který je provází celým životem. A je lhostejné, o jaké náboženství se jedná. Pro jedny je to Ježíš, pro druhé Alláh, pro první bible, pro druhé korán. Jenom my ateisté se tak ocitáme ve vakuu - sice se o nás církve sem tam ucházejí, ale nakonec nás odsouvají na okraj společnosti. My takto viděný svět, svět strnulý, bez moderní dynamiky, ulpívající na řadě dnes zcela pochybných dogmat, odmítáme. Věřící zase odmítají vnímat svoji existenci jako dočasný organický materiál a vytvářejí si svůj imaginární svět, který jim slibuje nesmrtelnost, jen ovšem za té podmínky, že budou poslušni ve jménu svého boha. Je to lákavé a pohodlné a to nám ateistům nevyhovuje z mnoha důvodů.
Chceme si svůj život žít v souladu s přírodními zákony a ne zákony božími. Méně Vatikánu, více Descartova racionalismu, více Lockova empirismu a méně politické korektnosti. Více Paula Holbacha z roku 1759 proti blbosti médií: "Pod tíhou dvojího zla, moci duchovní i světské, národy se nemohly vzdělávat a budovat si šťastný život. Stejně jako náboženství staly se i politika a morálka svatyněmi, do nichž nebylo dovoleno laikům vstoupit... Člověk se stal pouhým strojem v rukou tyranů a kněží, kteří měli jedině právo - řídit jeho pohyby..... " A toto dvojnásob platí pro dnešní svět mediální politické korektnosti v čele s evropskými komisaři, které nikdo napřímo nevolil. A to tedy opět po 250 letech znovu dopouštíme? Chtějme se řídit svým poznáním světa a svobodou. Přeneseně řečeno přejme si více politiky, která se těmto dogmatům hodlá když ne vzepřít, tak minimálně je pojmenovávat či s nimi polemizovat. Mějme respekt té politice, která dogmatům náboženství nepodléhá. Važme si svobody rozhodnutí a hrdosti Britů, kteří hlasovali pro Brexit, respektujme vůli ruských občanů na Krymu (dnes historicky spravedlivě opět součástí Ruska), važme si hrdosti maďarské politiky vzepřít se diktátu EU, važme si hrdých polských politiků a jejich snahy nepodlehnout dogmatům EU. Važme si těch momentů, kdy se lidé a státy vzepnou politické korektnosti a mafii mediálního světa!! Karel Čapek a jeho trilogie „Obyčejný člověk" je nádherně příznačná v jednom momentě. Končí-li vyprávění svého životního příběhu, jakoby jeho „Já" ukazuje, že jej vypráví on, obyčejný člověk, jenž jako by chtěl mít svůj život srovnaný po úřednickém stylu (koneckonců jím byl celý život), a proto vynechává, přikresluje a deformuje ve vyprávění svůj životní příběh, aby se vyhnul některým svým aspektům. Jak podobná je realita politické korektnosti eurohujerů za podpory mainstreamových médií jako je třeba zpravodajství ČT 24.
Je na čase vytvořit kodex existence nás nevěřících jako protiváhu k náboženství a tím dát příklad mladým, kteří ve jménu náboženství vraždí bezvěrce. Vidíme, že v 21. století se vede náboženská válka ve jménu džihádu a koránu. Ve jménu náboženství se vesměs v Evropě po Vestfálském míru 1648 přestalo zabíjet. Třicetiletá válka byla v Evropě poslední náboženskou válkou mezi katolíky a protestanty. Ať se nikdo nezlobí, ale jako je válka na východě Ukrajiny válkou občanskou, tak Evropa je ve válce náboženské! Obdivujeme geologa Václava Cílka, ale mýlí se, pakliže připouští, že válka v Sýrii s následnou imigrací, je válkou o vodu. Možná jen velmi vzdáleně. Jde o válku náboženskou!
Imigrace má tedy multikulturně obohatit Evropu, jak nám tvrdí církve a evropští „eurohujeři". A ať se na nás nikdo nezlobí, ale odmítáme politickou korektnost a máme nulovou toleranci vůči lidem, kteří jdou do Evropy bez dokladů, ale s iPhony v ruce za tichého souhlasu eurounijních elit, katolické církve a Vatikánu! Základem budoucího kodexu by měla být expanze zkušenosti a přirozenosti, což je přírodní zákonitost daná všemu živému, pokud má mít budoucnost. Sebereflexe a pojmenování skutečného stavu je těžká a mnohdy bolí, v církevních klanech a primitivních populistických ideologiích je vše jednodušší.
A dovolte metaforický provokativní závěr. Na jedné straně planety jsou minarety, na jiné kostely av meziprostoru velká část planety krvácí terorismem, hrami fanatiků, podněcovaná politikou zástupců církví a jednotlivých náboženství. A tímto se opět stává náboženství a jeho fanatismus, snaha zavést rovnostářskou společnost a tu pak držet v neklidu a strachu. To je daleko horší, než představa pobytu v pekle, kterým nás ateisty církve od pradávna hrozí po staletí.
Miroslav Matějka, zastupitel Královéhradeckého kraje a předseda Královéhradecké organizace SPO
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
