Nelze se schovávat za referenda, jak navrhuje ministr Chovanec a v žádném případě nelze přijmout nápad na povinné kvóty uprchlíků. Takové rozhodování musí ležet na bedrech jednotlivých evropských zemí a jejich vlád, které jsou schopny posoudit možnosti své pomoci.

Uprchlíci hledají útočiště prozatím nejvíce v okolních zemích konfliktu, například v Libanonu, Turecku a Jordánsku. Je ovšem skutečností, že řada bohatých arabských zemí v oblasti Perského zálivu zatím běžence vůbec nepřijímá. Zde vidím prostor pro diplomatická jednání. Jak z hlediska ekonomického, tak také řekněme kulturně-náboženského se tito uprchlíci daleko snadněji sžijí s tamní společností než se zcela odlišným prostředím zemí Evropy.

To neznamená, že se České republiky tento konflikt netýká a že nemáme hledat cesty k pomoci. Ostatně, prostřednictvím humanitárních aktivit to již děláme.

Otázkou je finanční posílení této pomoci přímo na místech katastrofy nebo v utečeneckých táborech. Vláda by měla na tuto otázku jasně odpovědět a bez kličkování sdělit, zda hodlá přijmout nějaké běžence. Kolik? Koho by se tento akt měl týkat? V Sýrii nežijí jen obyvatelé muslimské víry, ale například i křesťané, kteří mnohdy trpí ještě více.