Je však třeba mít vždy na zřeteli: příjmovou stránku jednotlivce i rodiny, osobní životní náklady a životní úrověň daného regionu, kde vedle sebe žijí jak sociálně slabší skupiny, tak existují a dále rostou "satelitní městečka" mnohem movitějších skupin obyvatel, jejichž sociální a ekonomické aktivity ani v daném regionu nepůsobí.

Zárověň uvažujeme tak, že "sociální bydlení" by mohlo být jednou z cest, jak v daném regionu řešit sociální situaci také z pohledu pracovních příležitostí, tedy v rámci udržení pracovních sil v daném regionu.

Realizaci koncepce by měl předcházet jakýsi "audit" sociálních dávek v kriticky dotčených oblastech směřujících na bydlení, jejichž čerpáním se mezi odpůrci sociálního bydlení argumentuje proti zavádění sociálního bydlení s tím, že je s nimi dále "kšeftováno" v rámci tzv. nepřizpůsobivých skupin občanů anebo u různě nekalých podnikatelských praktik. S tím souvisejí i otázky ubytovacích zařízení - ubytoven - které by v žádném případě neměly mít přiznán status "sociálního", protože v převážné míře slouží pouze jako zdroj nekalých praktik a zneužívání sociální situace jiných. Tato zařízení by neměla být jakkoli pozitivně dotčena opatřeními souvisejícími se sociálním bydlením, zejména jsou-li v soukromých rukou.