Považuji návrhy ministryně Jany Maláčové (ČSSD) na zvýšení dávek hmotné nouze, tedy životního a existenčního minima, za pokračování zcela špatné sociální politiky státu, jelikož se dává nejen potřebným, ale také lidem štítícím se práce. To je demoralizující a prohlubuje to sociální problémy. Na neadresné sociální dávky je každoročně vynakládáno více než 150 miliard korun ze státního rozpočtu a dávku v hmotné nouzi dostane dnes v podstatě každý, kdo si o ni řekne. Podle poslední odborné analýzy se počet chudinských domů, ulic a čtvrtí mezi lety 2006 až 2017 zdvojnásobil. Zvedl se i počet tzv. „sociálně vyloučených lokalit”. Přibylo i lidí, kteří v těchto lokalitách bydlí - místo 80.000 jich je nyní více než 115.000. Situace se ve srovnání s údaji ze zpráv z předchozích let nezměnila a stav se tak nezlepšuje ani v době ekonomického růstu. Vláda hnutí ANO, ČSSD a KSČM a také minulá vláda navíc s účastí KDU-ČSL nenabídla žádné řešení. Hnutí SPD prosazuje zásadní adresnost výplat sociálních dávek tak, aby je dostávali pouze lidé s pracovní historií, invalidé a jejich rodinní příslušníci, kteří se o ně starají, a nikoliv nepřizpůsobiví občané, kteří nikdy nepracovali, a to přesto, že dlouhodobě pracovat mohou, ale přitom nechtějí.