Prvním krokem bylo, že ukrajinští poslanci pod nátlakem odhlasovali zákony proti ruské menšině a zároveň se na událostech podíleli extrémní nacionalisté hlásící se otevřeně k fašisticko – nacistickému odkazu Bandery. To vyhrotilo napětí v oblastech obývaných Rusy a vedlo mj. k referendu o odtržení Krymu – jinými slovy, hybatelem v první fázi vůbec nebyl Putin či ukrajinští Rusové. Pouze reagovali na vzniklou situaci. Samozřejmě Krym logicky následovaly další ruské oblasti. To, že Kyjev poslal na své občany tanky a bombardéry místo nabídky federalizace jen rozhodlo o definitivním zablokování problému. Po válečných zločinech a skutečné genocidě civilistů (např. kazetovými bombami) už není možné, aby ukrajinští Rusové s Ukrajinci žili v jedné zemi. Úděsný je však postoj EU, která tady evidentně pouze plní vůli USA – dokazují to jak uniklé odposlechy politiků, tak dokumenty na Wikileaks. Čím dál víc se ukazuje, že pro splnění úkolu dokonce neváhaly zainteresované síly sestřelit civilní letadlo a následně tento zločin bez jediného důkazu použít jako důvod k sankcím vůči Rusku.

Protiruská kampaň u nás právě dnes vrcholí kampaní proti českému prezidentovi, kterého proamerická parta vyhodnotila jako ohrožení svých zájmů. Zavládla vlna hysterie, kdy ten, kdo není proti Rusům, není demokrat. Ta otázka je přesně opačná – jak je možné, že tzv. demokracie nerespektovaly demokraticky zvoleného prezidenta Ukrajiny? A samozřejmě uznávám, že to nebyl žádný anděl. Jak to, že tzv. demokracie nerespektují prokazatelně demokratická hlasování a vůli ruských občanů na Krymu či v Doněcku a podporují válku pučistické vlády proti vlastním občanům? Československo vzniklo jen díky právu národů na sebeurčení v jejich historických hranicích. Jak to, že stejné právo na americký povel odpíráme Rusům? Copak máme na demokracii právo jen my?