Děkuji, pane místopředsedo. Nevím tedy, jestli pan kolega předložil to veto šesti dnů za dva kluby..? Kývá, že ano. Takže mně nezbude nic jiného, než jít na třicet dnů, což samozřejmě bude docela už svízelné.

Ale jednu reakci, kromě toho, že to budeme muset diskutovat na výboru. Deficit na důchodovém účtu je samozřejmě velký, protože ten kvazi-pojistný systém je vlastně neustále upravován zákony a parametry se mění natolik, že uměle můžete vyvolat ten deficit kdykoli. A je třeba říci, že ten deficit samozřejmě je tvořen taky proto, že tady je spousta náhradních dob, které nikdo neplatí. Ale je především tvořen tím, že je tady velká nezaměstnanost. Jestliže půl milionu lidí neplatí do důchodového účtu a 250 tisíc odešlo do předčasných důchodů v průběhu svého života, tak to samozřejmě je určitý zásah. A nezaměstnanost vlastně řeší důchodový účet. Čili důchodový účet se solidarizuje se státem v oblasti nezaměstnanosti. A tak bychom mohli pokračovat jeden parametr od druhého, ale to bude zřejmě předmětem až těch odborných skupin, které se budou zabývat důchodovou reformou.

Takže vícezdrojové financování, nejenom z pojistného, ale i s účastí státu, je běžné ve všech evropských státech, tedy aspoň na západ od nás. A taky je tam náhradový poměr důchodů daleko větší než 40 % průměrná mzda k průměrnému důchodu. A jestli chceme tuto hranici udržet, tak samozřejmě je tam potřeba řešit i solidaritu. A tu solidaritu již Ústavní soud ponížil. Jestli budeme ponižovat neustále tento princip, tak se dostaneme opravdu k tomu, co bylo předkládáno v minulých volebních obdobích ODSkou, a to je rovný důchod někde na hranici životního minima pro všechny a potom kšeft samozřejmě pro penzijní fondy a jiné společnosti, které budou řešit připojištění pro ty, kteří na to mají. To je vše, takže 30 dnů. (Potlesk poslanců KSČM.)