Sociologicky je to poměrně snadno zdůvodnitelné. Jestliže pravici volí spíše vzdělanější, ekonomicky úspěšné vrstvy obyvatel, které se necítí migrační krizi, terorismem a militantním islámem tolik ohroženy, u voličů levice ve Francii i jinde je tomu jinak.

V důsledku přistěhovalectví z bývalých francouzských kolonií přišlo do Francie mnoho milionů lidí a jejich potomci dnes tvoří možná až pětinu veškerého obyvatelstva Francie. Muslimů je ve Francii přes pět milionů a již dávno, pokud jde o četnost příznivců vyznání, se stali druhou nejpočetnější církví ve Francii, když předstihli francouzskou reformovanou církev (hugenoty).

Ve Francii byla vždy vlivná židovská minorita působící živě zejména v kultuře, obchodě, bankovnictví či veřejné správě Dnes francouzští židé houfně odcházejí do Izraele, tedy do země, která zrovna neslyne pro židovské přistěhovalce z jiných zemí velkou perspektivou. Sám jsem před řadou let viděl v pařížském metru, jak arabští výrostci, bylo to v době druhé palestinské intifády, fyzicky ohrožovali dva starší,poklidné židovské manžele.

Významná část francouzské společnosti má strach a u dělnických a zaměstnaneckých vrstev obyvatelstva se samozřejmě projevují jisté obavy z konkurence, právě pokud jde o přistěhovalce.

Arabští a afričtí přistěhovalci a jejich potomci jsou uchazeči jak o pracovní místa, tak o sociální dávky, ale také o výhodné sociální bydlení ve francouzských městech. Proto se dostávají do zájmového konfliktu s tradičními voliči francouzské levice. Je to sociologicky nezadržitelný proces.