Pokud se tyto výrobní činitele, tedy jak výrobní zařízení, tak akumulátorové baterie, dostanou v té době do přijatelných cenových poloh (a o tom nepochybuji), stanou se předmětem širokého zájmu stále se rozšiřujícího počtu lidí – malovýrobců elektřiny ze střední třídy.

Je to ekologické, bude to levné a občan díky takové technologii bude prakticky nezávislý na státu, respektive na velkých výrobcích elektřiny, jako jsou ČEZ, RWE či E.ON nebo PRE. Nebo jak se v té době budou jmenovat. Pro mnoho lidí to bude jistě velmi atraktivní téma.

Umím si představit, jak za nějakých deset let přicházím večer před spaním  ke svému elektromobilu, natáhnu k němu nabíječku, a z akumulátoru začnu dobíjet elektromobil vlastní elektrickou energií, kterou vyrobilo mé solární zařízení v průběhu dne.

Provoz mého  dopravního prostředku  se zlevní, přitom bude ekologičtější. A budou-li takto postupovat desetitisíce a postupně statisíce lidí, bude republika méně závislá na dovozu surovin, jako je ropa či zemní plyn.

Podívejme se na další zajímavá čísla, která uvádí německý časopis Handelsblatt, která se týkají současného rozšíření elektromobilů na hlavních světových trzích v USA Evropě a Číně. Podívejme se také na dynamiku jednotlivých firem, které  nyní vyrábějí elektromobily. A podívejme se konečně také na perspektivu, jak tyto trhy mohou vypadat do deseti let.