Něco vám povím. Ve svém životě tvrdě diskriminuji a nestydím se za to. Diskriminace je samotnou podstatou lidského bytí. Přirozeně a na první pohled odmítáme potenciální životní partnery, protože se nám prostě nelíbí. Ba co víc, dokonce přitom většinou podvědomě používáme i rasové hledisko! Podobně přátele a kamarády. Vybíráme si v obchodech a diskriminujeme tím jedny výrobky od druhých. Dobře zvažujeme, komu třeba pronajmeme byt nebo komu půjčíme své auto. A jsme přitom předběžně opatrní.

I v práci s některými kolegy vycházíme lépe než s jinými a těm prvním tak dáváme naprosto přirozeně přednost. Diskriminujeme samozřejmě při výběru budoucího zaměstnání a bez mrknutí oka vylučujeme takové pozice, na kterých bychom se necítili dobře. Tak proč by proboha neměl mít na totéž nárok i zaměstnavatel?!

Totální pokrytectví politiků a úředníků v této věci snad nemůže být větší. Myslí si snad někdo, že majitel firmy nebo vedoucí pracovník si nakonec, i přes „korektně“ znějící inzerát, nevybere podle přirozených kritérií, kterými může být krom schopností a zkušeností také věk, pohlaví, fyzická atraktivnost nebo prostě jen to, že si s daným kandidátem lidsky sedne? Nemá být nakonec pouze jeho problémem, když nabídne práci někomu naprosto neschopnému, který třeba jen dobře vypadá? Nebo naopak, proč by měl být věk, pohlaví nebo fyzická atraktivnost jakýmkoliv kritériem u profesí vysoce odborných, kde hlavní roli hraje vzdělání, zkušenosti a profesionalita? Proč prostě nenecháme zaměstnavatele a zaměstnance volně dýchat bez toho, aby se jim nějací drzí pachatelé dobra neustále motali do života? Koneckonců, zcela běžně diskriminují v mnoha oblastech svého života i autoři a vykonavatelé těchto hloupých regulací.