Nyní se zdá, že Česká republika dá znovu světu jedno nové slovo – „monogarchii“, což je označení vlády jednoho člověka, který si prostřednictvím státu zajišťuje budoucnost pro svojí firmu. Nejedná se tedy o vládu více podnikatelů (oligarchii), která je typická například pro některé východní země, ale o specifický způsob vlády, který překonává vše, co dosud bylo viděno. Dokonce se nedá mluvit ani o „berlusconizaci české politiky“, neboť Berlusconi nebyl takovým příjemcem státních peněz jako samotný Babiš -  narozdíl od něj si většinu peněz vydělal v sektoru soukromém.

Nyní Andrej Babiš dosáhl takové ekonomické úrovně, že prostřednictvím státu čerpá každým rokem 2 miliardy korun. Své politické moci využíval pravidelně, například při privatizaci Unipetrolu nebo později v roce 2010, kdy se schvalovalo přimíchání biopaliv do pohonných hmot, které Babiš plánoval vyrábět. Z pohledu Babiše bylo ale tohle angažmá značně nevýhodné, založil proto politickou stranu a začal odkupovat média.

S politickou stranou se dočkal naplnění cíle pro Agrofert – prostřednictvím jednoduché kampaně „všicky kradu, já som iný“ byl úspěšný – stal se nejsilnějším polistopadovým ministrem financí s téměř neomezenou mocí. A svou jízdu pro Agrofert začal velkolepě. Odhlasoval si prodloužení zelené nafty, respektive situace, kdy zemědělci nemusí platit značnou část spotřební daně z pohonných hmot, což vede ke značným daňovým únikům. Stát ostrouhal, Agrofert si ale polepšil. A to je hlavní.