Slova v titulku - jen  vyjadřují očekávání, alespoň mé osobní, v činnosti správy tohoto státu,  v práci politiků a především v práci zpravodajských služeb.
Namísto toho mám pocit, že politici především usilují o publicitu, jedinečnost, prezentaci na sociálních médiích kde spěchají s komentáři jakékoliv události, jen aby ukázali svoji akčnost. Spěchají, předbíhají se, dokazují, jak jsou informovaní, až zapomenou, že jsou za hranicí vhodného. To je podnět pro opozici, která by, bez ohledu na charakter informace, chtěla veřejnosti dokázat, jací jsou ti koaličníci břídilové.

Vytvářejí tak mnohdy falešný obraz funkce institucí, kterým se také, ne náhodou, říká „tajné služby“. Politici se zvolením či jmenováním do exekutivních funkcí ze zákona stávají osobami s plnou důvěrou v jejich bezpečnostní spolehlivost (zatímco státní úředník musí absolvovat složitý systém bezpečnostní prověrky Národním bezpečnostním úřadem, oni jsou, bohužel, složitého řízení ušetřeni).. Tento „vteřinový přerod“ z laika na osobu důvěryhodnou se mnohdy děje bez jakékoliv osvěty vůči těm, kterých se tento proces týká. Včera to bylo málo, zítra je to moc. Nejen to.

Politici jsou rádi v dobrých vztazích k médiím. A tak mnohdy prozradí i skutečnosti jinak utajované jen aby si udělali vztah k novinářům, kteří jim budou nakloněni. Samozřejmě, že to učiní diskrétně, nikoliv před zraky veřejnosti. Vzpomeňte na již letitou „Kubiceho aféru“, kdy mnozí poslanci zapomněli na stole utajované podklady, novináři měli o přestávce jednání hody, a druhý den je otiskly jako fotokopie mnohá média. Cena politického kapitálu byla pro ně vyšší než nutnost „ponechat utajovanou informaci utajenou“. Že po volbách se prakticky všechny informace ukázaly lichými, nikoho nezajímalo, naopak, autor plk. Kubice kryjící malé zlodějinky svých úředníků atomovým útokem se stal později za odměnu ministrem vnitra. A na ÚOOZ vály „nové větry“. Tedy toto jen jako příklad. Bohužel jen jeden z mnohých. Ale zpět do současnosti.

Když jste měl příležitost seznámit se s funkcí a systémem tohoto mechanismu důležitého pro bezpečnost našich občanů, nevycházíte občas z údivu. Nehodlám však „píchat třísky pod nehty“ konkrétním členům vlády, poslancům či senátorům, ostatně mám již delší dobu jen „pohled zvenčí“a dopouštěl bych se stejné mystifikace jako novináři či politici sami. Zůstanu tedy v poloze obecné.

Zdá se mi, že občas reagujeme na mnohé tendence jevů ve světě i doma s trestuhodným zpožděním a učíme se metodou pokusu a omylu.