Teroristické útoky 11. září 2001 jsou  jednou z těch životních událostí, u kterých si přesně vybavíme, kde jsme byli, co jsme dělali a co jsme cítili, když jsme se o nich dozvěděli.

Moje teta tehdy pracovala jako lékařka ve Washingtonu DC, nedaleko od Pentagonu. Ten šok z absolutně nepochopitelného, dráždivého, apokalyptického, nesmírně silného výjevu, kdy před očima v kouři a prachu mizí symbol New Yorku, mám dodnes ve vzpomínkách umocněný strachem o blízkého člověka…

Byl jsem v té době učitelským nováčkem, za katedrou jsem stál přesně 10 dnů. Se studenty jsme místo výuky rozebírali, čeho jsme byli před pár hodinami globálními svědky. Přesně jsme to tehdy pojmenovat určitě neuměli. A ani dnes, po dvaceti letech, neumíme v plné šíři přijmout a uvědomit si, jak moc se v ten den změnil svět, kam se pootočil tok dějin. Co všechno se v ten den nenávratně změnilo. Jaké trendy se nastolily. Jaké období započalo a jaké jednou provždy skončilo.