Hnutí SPD s úctou zavzpomínalo na všechny oběti arménské genocidy. Historici uvádějí, že už od připojení území Arménie k Osmanské říši bylo hlavním problémem společného soužití rozdílného náboženství, neboť v říši dominoval islám a arménský národ se hlásil k východnímu křesťanství. Spory mezi Osmanskou říší a dvoumilionovou arménskou menšinou se od počátku zhoršovaly na úkor Arménů. To se prvně projevilo ve větší míře mezi lety 1894 a 1896, kdy bylo na rozkaz tehdejšího sultána Abdilhamida II. zavražděno na 300 tisíc Arménců. Po revoluci v Osmanské říši a nástupu reformní vlády takzvaných Mladých Turků v roce 1908 pokračoval útlak této menšiny. Cílem bylo vytvořit homogenní společnost bez národnostních minorit.

Jako genocida Arménů je označováno období první světové války, kdy vládl v Osmanské říši triumvirát tří pašů. Do armády Osmanské říše narukovali i Arménci, kde většina z nich byla poslána bojovat na Kavkaz proti kulturně bližším Rusům. Po prohrané bitvě u Sarikamiše byli za viníky označeni právě Arméni, a to posloužilo jako hlavní záminka k masakru. Sloužící vojáci byli odzbrojeni a odvoláni z míst bojů nebo rovnou stříleni za dezerci. Ti, kteří přežili, byli násilně odsunuti do sběrného koncentračního tábora v Aleppu, což bylo následně historiky označeno jako první pochod smrti v moderních dějinách. Ti, kteří přežili přesun do Aleppa, byli v další etapě posláni přes Syrskou poušť do tábora Dajr az-Zaur v Mezopotámii a pokud i to přežili, vyhnali je Turci dále do pouště, kde zemřeli.

Za genocidu považuje arménskou tragédii okolo třiceti států na světě, včetně USA, které jí uznaly letos. Česká republika se k nim připojila v roce 2017 na základě přijetí usnesení v Poslanecké sněmovně, které podpořili také všichni poslanci hnutí SPD. Turecko tuto genocidu stále popírá a nehlásí se k ní. Oběti arménské genocidy zasluhují naši vzpomínku. Zároveň mějme na paměti, že musíme být vůči Turkům stále ostražití, neboť Turecko stále podporuje nelegální islámskou imigraci do Evropy.