Dlužno říci, že mne pan profesor Drahoš svojí kampaní velmi překvapil. A jak už to bývá, pozitivně i  negativně. Jedná se o důstojného a distingovaného staršího pána, který by nepochybně dobře reprezentoval svojí figurou naši zemi při mezinárodních setkáních. A neméně důstojně by také dokázal jistě vystupovat při kladení věnců, na památku kohokoli. Takového prezidenta by, jak nakonec ukázalo i 1. kolo prezidentské volby, mnozí čeští občané s radostí brali. Přijal bych  jej  i já, i když pouze za určitých okolností.

Impozantní pro mne například bylo, jak se Jiří Drahoš z celkem „neznámého“ akademika, o kterém vědělo jenom pár členů akademické obce, během kampaně stal veřejně známou osobností, o které se vedou diskuse v každé české hospodě. Líbí se mi také jeho fyzická zdatnost a domnívám se, že jej jeho skvělá kondice, při jeho věku 68 let, musí stát dosti úsilí a vůle.  A líbí se mi jeho ochota a připravenost naslouchat cizím názorům. Bohužel ale ty své vlastní, na můj vkus, příliš rychle mění podle toho, jaká je právě na “trhu“ poptávka.

Prezidenta jako je pan profesor Jiří Drahoš bych podpořil tehdy,  pokud bych si mohl být jist, že naši Českou republiku čekají v příštích dvaceti letech pouze ospalý  klid v lůně spořádané, spravedlivé a mocné Evropské unie a nekončící ekonomická prosperita. Taková budoucnost nás ale, bohužel, s největší pravděpodobností nečeká. Ba co víc, obávám se, že pravý opak bude pravdou.

Otázkou proto je, zda si v dnešní pohnuté době a můžeme takového prezidenta dovolit?