Je všeobecně uznáváno, že bydlení tvoří jednu z nejdůležitějších determinant kvality života. Ovlivňuje její zdravotní, psychickou i sociální dimenzi. Kvalitní bydlení má vliv na pohodu psychickou, rodinnou, ovlivňuje výsledky v práci i ve vzdělávání. Stejně tak deficit kvalitního bydlení se projevuje ve všech výše jmenovaných oblastech. Na nároky na bydlení mají vliv hluboké demografické a sociální změny, kterými prochází naše společnost. Proto problematika bydlení v 21. století vyžaduje multidisciplinární přístup.

Bydlení je komplex činností, který sleduje i nejjemnější změny ve společnosti, její kultuře a technice. Pod pojmem bydlení rozumíme sumu všech životních pochodů, které se odehrávají v bytě. Byt je kombinace bezprostředně vzájemně spojených místností, je to ohraničená lokalita pro příjemnou svobodu soukromého života, pokud tato potřebuje stavební zařízení. Pod rámcovým pojmem bydlení se rozumí všechno sociální jednání a chování, které se obyčejně odehrává denně na místě stálého pobytu. ..."Bydlení je způsob, jakým jsi ty a já, jakým jsme my lidé na zemi"... (Heidegger) Bydlení ve smyslu hodnot a pojmů naší kultury je tedy lokalizovaná soukromá svobodná existence na místě, které je připraveno stavebními úpravami a odděleno od okolí. Z výzkumů vyplývá, že spokojenost s bytem je rozhodující pro spokojenost s celým obytným prostředím. Zde se realizují základní procesy bydlení a je také nejintenzivnější emocionální vztah. Pokud zde jsou nedostatky, není žádná náhrada ani jiná možnost uspokojení.

Proměny bytu 21. století a jeho funkcí

Byt byl v dřívějších dobách veřejný prostor. V předindustriálním čase sloužil nejrůznějším účelům. Byl prostředím, kde se konala výdělečná činnost i trávily volné chvíle. Sloužil styku se zákazníky stejně jako společenské reprezentaci. Odehrávaly se tu společenské zvyklosti i obyčeje intimního rázu. Dnes je byt především soukromý prostor. Je životním prostředím rodiny a zčásti soukromým prostorem. Dříve tak důležité veřejné a reprezentativní funkce společnost přeložila jinam. Ze struktur skupin, které žijí v bytě (= především rodina) a z jeho určení jako soukromého životního prostoru jsou odvozovány různé požadavky funkčního druhu k umožnění určitých životních stylů a druhů chování. Je sledováno těsné funkční spojení prostoru a uživatelů, které se projevuje v procesu bydlení. Proto v popředí sociologického pohledu na byt a bydlení stojí vztah prostor - uživatel jako proces bydlení a chování v bytě. Tento vztah zahrnuje jak technicko-funkční, tak i sociální a psychické aspekty, často se mluví o potřebách. Bydlení je proto sociální aktivita, protože převážně jde o domácnost, která se skládá z více osob, které většinou tvoří rodinu. Žití v bytě znamená, že se tam odehrává celá řada velmi heterogenních sociálních aktivit a druhů chování, pro které je charakteristické, že jsou soukromé, v ideálním případě oddělené od jakéhokoliv vlivu cizích osob. Zahrnuje možnost soukromí, chtěného osamění, oddělení od ostatních stejně tak jako bytí s ostatními podle vlastní volby a rozhodnutí. Byt je privilegované nejbližší okolí privatizující se malé primární, skupiny, především rodiny, pokud tvoří domácnost. Ohraničení a oddělení navenek dává šanci dosáhnout často nerealizované plné důvěrnosti k prostředí. Potřeba vlastního, dobrého, vhodného a pěkného bydlení patří k elementárním požadavkům.

Bydlení uspokojuje rozmanité, částečně elementární, částečně vyšší, sekundární diferencované potřeby. Proto bývá byt definován jako prostředí uspokojování určitých lidských potřeb (za všechny např. Fürstenberg 1974, Bahrdt 1974) ...."Rodinné bydlení je uměle zhotovená, funkcionálně samostatná část materiálně-prostorového prostředí, která je přiřazena určité sociální skupině, jmenovitě rodině a určitým potřebám v rodinném společenství žijícím osobám."... Požadavky na byt jsou odvozovány z potřeb a jsou zaměřeny na určité rysy bytu. Primární požadavky jsou cíleny na jednoduché a samozřejmé určení účelu (osobně užívaný prostor, teplo - ochrana před zimou a vlhkostí, místo ke stravování a vaření, hygienická zařízení), slouží biologickým potřebám individua. Ostatní potřeby v bydlení jsou podle Chapmana sekundárně odvozeny z těchto biologických. Sekundární požadavky představují více jak nezbytné a zahrnují vedle prostorových možností např. pro činnost ve volném čase i tak těžce uchopitelné obytné kvality jako je soukromí a nezávislost, bezpečí, možnosti kontaktu, výkonu, prezentace moci či vlastnění, sociálního statutu atd. Jestliže doposud stály v popředí nevyhnutelné primární požadavky, budou v budoucnosti muset být silněji zohledněny sekundární požadavky - např. volný čas, možnosti rozvoje osobnosti nerušenými činnostmi a nároky na vzdělávání. Jak poznamenává Mitscherlich, nebude byt posuzován jen podle uspokojení přirozených potřeb, kterým sloužil, ale dle struktury společnosti i vyjádřením prestiže, užití, vyjádření moci atd.