Pro mojí generaci a ještě několik mladších, to byla rozhodující a určující událost jejich životů, která mnohým naprosto změnila názor na svět a na politiku.

Když se podíváme od roku 1968 ještě o dalších padesát let zpět, jsme v roce 1918, kdy se, jak známo, rozpadlo rakouské mocnářství a vznikla republika Československá. Historické úvahy, které začínají slovem kdyby, jsou marné a zbytečné. Byť zrovna toto se člověku vnucuje, jestli, kdybychom se v roce osmnáct nevydali směrem k samostatnosti, jestli by se také srpnové události roku 68 mohly odehrát. Ale to jsou jen teoretické úvahy.

Čím se musíme vážně zabývat, je, co je odkaz reformního hnutí takzvaného Pražského jara v roce 1968. Když se na to tak dívám, vím, že tehdejší vedení Komunistické strany Československa pod vedením Alexandra Dubčeka, se kterým jsem několikrát jednal a měl jsem tu čest ho poznat, bylo opravdu odhodláno vytvořit něco, co se potom nazývalo socialismem s lidskou tváří. Neuvědomili si, že udržet systém vytvořený tvrdou totalitní diktaturou není možné bez porušování lidských práv, bez znásilnění demokracie a zákonodárství. Oni si mysleli, že to možné je, ale přiznejme, že několik důležitých kroků, jako bylo například zrušení cenzury, podnikli. Nicméně, z Moskvy nám bylo důrazně připomenuto, že to jsou všechno iluze a po příchodu vojsk Varšavské smlouvy a jejich „dočasného ubytování“ u nás začala tvrdá normalizace.