Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Přestože již dopředu je mi zřejmé, že šance na schválení tohoto zákona jsou prakticky nulové, chci se pokusit o zázrak, aby, i když se nepodaří, jsem neměl výčitky svědomí možná mnohem později, že jsem se o to nepokusil.

V první řadě se ohrazuji proti zjednodušování, že jde o zákon senátora Jiřího Dienstbiera, jenom Jiřího Dienstbiera. Ne, byli jsme skupina senátorů, on není jediný, pouštět se do něj, že on si něco vymyslel. A konzultovalo se to s mnoha kapacitami. A není náhodou, že ústavní právníci se vyslovili tak jednoznačně v jeho prospěch.

Je před námi problém, který si vlečeme a před kterým neutečeme. A to je katastrofálně nízká účast v jednom z termínů, převážně tedy ve druhém, kdy se koná druhé kolo a není žádná jiná volba, kde volí jeden ze šesti voličů. Odmítám se před tímto faktem schovávat a dělat to, co jsem se také dočetl, že se snaží obrátit nectnost v ctnost, že je dobře, že rozhodují jenom ti kvalifikovaní, co se tím podrobně zabývají, apod. Ne, je to prostě špatně. A ostuda toho dopadá na nás na všechny. To je základ všech zpochybňování. Dříve, než se kdokoliv, počínaje prezidentem, ale nejde zdaleka jenom o prezidenta, a končí miliony obyčejných lidí, kdo argumentuje proti Senátu, tak toto je první argument. Přitom existuje lék, jak to spravit. Ale promiňte, slyším jinou věc. Ano, vy si myslíte, že se vynalezne antibiotikum, ale ne, my budeme používat staré léky. Těmi se nevyléčí nic. Za 14 dní se možná přidá desetina procenta.

A přitom je tady jednoduché řešení, jak účast dostat, minimálně na úroveň, co je v komunálkách nebo v krajských volbách, to znamená mezi 40 % a 50 %. Jenom se toho nebát.