Já mám trošku opačné názory než mí předřečníci, proto s velkou nelibostí sleduji hon na nelegální držitele zbraní, který se v našem evropském prostoru v posledních měsících rozběhl a který paradoxně zaštiťuje ochranu bezpečnosti obyvatel, ačkoliv tuto bezpečnost naopak ve skutečnosti perforuje.

Rozhodně odmítám pacifistickou úvahu, která říká, že neozbrojená společnost je společnost bezpečná. Neozbrojená společnost je naopak společnost bezbranná, oddaná svému osudu a snadno zotročitelná.

Vím, že předložená novela zákona o zbraních nemá žádnou přímou souvislost s návrhem nové zbrojní směrnice Evropské komise, kterou shodou okolností v minulém týdnu posvětila Rada ministrů vnitra a kterou považuji za naprosto nemravnou. Jsem rád, že pan ministr Chovanec nepodpořil jako jeden z mála tuto normu. Je shodou náhod, že tyto obě dvě normy jsou na různých úrovních diskutovány současně.

Bohužel se ale nemohu zbavit pocitu, že také tato novela zčásti zapadá do onoho rámce v honu na legální, slušné a zákona dbalé držitele zbraní a že zde existuje určitá paralela. Ona evropská směrnice je předkládána s odkazem na nedávné teroristické excesy, její autoři se nám snaží namluvit, že omezení legálních zbraní nás snad před teroristy a terorismem, který je páchán v drtivé většině případů nelegálními zbraněmi, ochrání.

Podobně i zpřísnění regulace legální držby zbraní v této novele nás má ochránit před excesivními skutky, jakým byl loňský útok šílence v Uherském Brodě. Zde je sice pravdou, že tento útok byl proveden legálně drženou zbraní, ale zároveň platí, že tuto zbraň vlastnil člověk, který ji podle již dnes platné legislativy vůbec neměl vlastnit. Nebylo tedy chybou zákona, že mu dávno nebyla zabavena, jednalo se spíš o chybu systémovou.