Teď už však mlčet nemohu. Řekl si o to Vojtěch Filip v interview pro Radiožurnál. Uchýlil se hned k několika nepravdám. Prvou utrousil už v pondělním Právu. „Po loňském sjezdu“ – prohlásil tu – „se ve straně nastolil spor o směřování strany, který zatěžoval společný postup. Což se ukázalo na tom volebním výsledku. Lidé dali preference Miroslavu Grebeníčkovi, Jiřímu Dolejšovi a mně. Naopak ti, kteří představují jiný směr, v preferencích propadli.“ V Radiožurnálu už mne v té souvislosti i přímo jmenuje – a podpásově kádruje.

„Fakta jsou věc tvrdošíjná,“ míní už staré anglické přísloví. Boří i tento domek z cinknutých karet. Nejvíc preferencí získala trojice, která se na obrazovkách střídala i několikrát za den: V. Filip přes 16 procent, J. Dolejš přes 14 a P. Kováčik přes 10 procent. Mne delegovali do jediné předvolební arény. Přesto jsem, co do preferencí, skončil hned za nimi. S více než 9 procenty. Zhruba stejně jich, je-li řeč o vedoucích kandidátech, nasbírali jen Z. Ondráček a K. Matušovská. Všichni ostatní lídři, oscilující sérií televizních a rozhlasových arén, jich sklidili méně, leckdy i znatelně. Podobně jako Mirek Grebeníček, jemuž k těm vítězným „kroužkům“ ze srdce blahopřeji.

Tím ovšem fabulace nekončí. Radiožurnál vypotil i záludnější. V podobě narážek, že prý udržuji zákulisní „kontakt s ANO“. Vojtěch Filip to, jak řekl, „nemůže vyloučit“. S dodatkem, jak moc ho „trápí“, co vše prý od nás uniká k politickým soupeřům. Přitakat intrikánským drbům je ubohost. Chlap, jemuž záleží na dobré pověsti, se k ní nesníží. Filip přitakal i žvástu o „neostalinistech“. Je z popelnic „pravdolásky“. To strašidlo z pohádek pro blbce udělal i ze mne.