Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, jak již sdělila paní ministryně, projednávaný tisk přináší celou řadu změn. Nemění jen zákoník práce, ale i zákon o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, zákon o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, zákon o vojácích z povolání, zákon o zaměstnanosti a zákon o inspekci práce. Cílem návrhu je implementovat právo Evropské unie a provést i další změny nevyhovujících ustanovení zákoníku práce na základě shody sociálních partnerů. Zohlednit je třeba také vývoj judikatury českých soudů i Soudního dvora Evropské unie.

Novela transponuje směrnici Evropského parlamentu a Rady Evropské unie 2018/957 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb. Pro úplnost uvádím, že lhůta pro provedení transpozice této směrnice je do 30. července 2020. Změny provedené v této směrnici je třeba promítnout do stávající úpravy podmínek vysílání zaměstnanců v rámci nadnárodního poskytování služeb, jak je obsažena především v § 319 zákoníku práce. Do právního řádu je proto třeba zavést povinnost uživatele v dostatečném předstihu informovat agenturu práce, která k němu dočasně přidělila zaměstnance k výkonu práce, o tom, že tohoto zaměstnance vyšle k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb na území jiného členského státu Evropské unie. Směrnice dále rozšiřuje povinnosti zaměstnavatele při poskytování odměny za práci, a to pokud jde o všechny povinné složky mzdy a platu vyplácené zaměstnanci vyslanému v rámci nadnárodního poskytování služeb na území České republiky, dále při poskytování náhrad cestovních výdajů vyslanému zaměstnanci při cestách konaných za účelem výkonu práce nebo v souvislosti s ním ve smyslu § 152 zákoníku práce mimo jeho obvyklé místo výkonu práce na území České republiky a konečně zaměstnavatelům ukládá povinnost zajistit standard ubytování vyslaným pracovníkům, pokud je ubytování poskytováno zaměstnavatelem mimo jejich obvyklé místo výkonu práce.