Článek byl převzat z Profilu Mgr. Petr Štěpánek - Válečný Kocourkov

Poplašná zpráva jak vyšitá.

Když dva dělají totéž, není to totéž. Stará Clausewitzova poučka říká, že válka je pokračováním politiky jinými prostředky. Násilnými prostředky. Jinými slovy: Když něco nelze vyjednat, dohodnout či zprostředkovat diplomatickým jednáním, vezme se na to kanón. Dělá se to tak už od úsvitu věků.

Když Srbové neskákali, jak Američané pískali, vybombardovala jim letadla NATO nejen Bělehrad. Coby čerství členové NATO jsme téhle agrese byli součástí. Tehdejší prezident Havel to dokonce označil za humanitární akci. Co na tom, že vedlejším efektem bylo povraždění půl třetí tisícovky civilistů. Žádné krokodýlí slzy ale nikdo neronil. Billa ani Madlu politici ani novináři z válečných zločinů neobviňovali.

V tomto smyslu, totiž že válka je pokračováním politiky jinými prostředky, se na Ukrajině neděje nic jiného. Jiná velmoc si opět, jak už to velmoci, co je svět světem, dělají, násilnými prostředky vynucuje, co druhá strana nechtěla akceptovat u jednacího stolu. A nakonec si vezme ještě víc. Našich krokodýlích slz u toho ale pro změnu tečou celé potoky. Jenže když dva dělají totéž, je to totéž, i kdybychom si stokrát nalhávali že ne.

Ve vietnamské válce zahynulo půl druhého milionu lidí. Během irácké války přišlo o život podle některých odhadů až milion lidí. Genocidou to nikdo nenazývá. Dle údajů OSN oproti tomu zahynulo na Ukrajině během prvních čtyř měsíců trvání ruské agrese přibližně pět tisíc civilistů. V tomto případě ovšem politici ani novináři slovem genocida nijak nešetří. Trochu nepoměr.