Vzhledem k výsledkům amerických prezidentských voleb lze říci, že může na první pohled jít o jakési „kouzlo nechtěného“, tedy, že:

• vítězství D. Trumpa bylo zlehčováno a spíše se dávalo na stranu protikandidátky H. Clintonové,
   
• s jeho vítězstvím jsou spojeny spíše negativní emoce, protest, kritika a odmítání politického kursu stávající americké politiky, resp. jejích vládnoucích elit.

Přesto, resp. právě proto je Trumpovo vítězství třeba přijmout jako fakt a výzvu zároveň. Ukázalo se, že politika dosavadních politických elit nejen v USA, ale i v dalších zemí naráží na odmítání občanů. Za jeden z důsledků Trumpova vítězství lze přitom považovat absenci vizí, s nimiž zápolí nejen USA, ale i Evropa a další země. Nemalý díl v tomto případě padá zejména na levicovou část ideového a politického spektra, protože tuto absenci mj. vykrývá právě bezbřehý populismus. Ten se veskrze omezuje pouze na sílu rétoriky a určité schopnosti uchopit ji určitými personami a subjekty, které pak až příliš často říkají, co „chce publikum“ slyšet. Tímto se de facto nahrazují chybějící myšlenky, vize a programy. Jsou to mj. dopady onoho vágního a paušálního tvrzení „lidi ty programy přeci nečtou“ či „koho to zajímá“. Tento přístup se ukazuje jako benevolence na nesprávném místě, a důsledky se odehrávají, a budou pokračovat. Ani Evropa není této „krize vizí“ ušetřena.

Na druhou stranu je kurs – nyní již svěcený, jak se označuje, jedním z mocných mužů světa – realitou. Není proto od věci vzít vážně „předvolební“ volání po změně smyslu a obsahů systémů, v nichž žijeme. Bez toho aniž by odpovědnost za obsah a jeho realizaci měli občané s politiky a politikou spojeni, a to nejen volbami, to do budoucna nepůjde. Problémy se nevyřeší zvolením např. D. Trumpa, Zemana, Le Pen či výměnou ministrů, jimž předchází skoro pochvala za navýšení příslušných kapitol státního rozpočtu, ale musejí se začít řešit změnami v obsahu a smyslu politiky.