Za ty roky co jsem v politice, jsme  ještě  nezažil, aby na jedné lodi plula Česká národní banka a Českomoravská konfederace odborových svazů. Guvernér ČNB Miroslav Singer to řekl v březnu a pak ještě několikrát a podobně mluví i další členové Bankovní rady: „Mzdy zaostávají za prognózami, což snižuje růstový potenciál ekonomiky a vytváří deflační tlaky.“ Formulace „zaostávají za prognózami“ v podstatě znamená, že mzdy rostou pomaleji, než odpovídá ekonomickému vývoji, růstu tržeb, zisků korporací a také produktivity práce.

Odbory nedávno uspořádaly v Praze mítink či poradu s názvem „Konec levné práce“. Hlavním motivem bylo – pracujeme urputně, podnikům se daří, ale mzdy rostou málo. Finální požadavek zní: Zvýšit v roce 2016 mzdy o pět procent. Reakce zaměstnavatelů je v podstatě logická, když se tváří, že podniky dělají, co mohou a víc by bylo nezodpovědné. Asi těžko třeba od Svazu průmyslu očekávat prohlášení typu: „Nechce se nám přidávat, protože tím si snížíme zisk“.

Česká společnost má ostatně povětšinou tendenci dívat se na odboráře tak trochu mezi prsty, jako na neustálé kverulanty a potížisty. Tak nechám mluvit nějaká čísla. Například za zpracovatelský průmysl. Produktivita práce od roku 2008: + 36 procent. Mzdy od roku 2008: + 17 procent. To je vcelku zjevný nepoměr, jsou to přitom výpočty ministerstva průmyslu na základě dat statistického úřadu. Nic vycucaného z prstu.