Dobrý den, kolegyně, kolegové. Já budu poměrně stručná, odhaduji tak 5 až 10 minut na svůj projev.
Já vám chci říct, z jakého důvodu já podporuji od začátku celou tuto legislativu, to znamená zákon o podpoře bydlení, a jsem ráda, že naše vláda jej schválila. A to, že i nová vláda jej otevírá, bych nové vládní koalici ani tak nevyčítala, ale samozřejmě všichni máme poměrně strach z toho, jaké pozměňovací návrhy projdou nebo neprojdou. Ale musím tedy férově říct, že moje kolegyně Eliška Olšáková tady s paní zpravodajkou Evou Fialovou spolu vyjednávaly a vypadá to docela dobře, že při tom závěrečném hlasování u některých pozměňovacích návrhů se na něčem shodneme a můžeme některé základní chyby napravit a podpořit ten terén tak, aby celý ten systém fungoval.
Já potom se dotknu i těch úřadů práce, ale na začátku vám chci říct z jakého důvodu celkově tu legislativu podporuju, protože mně se kdysi dávno, protože jsem se začala zajímat o problematiku ohrožených dětí, dostal se mi do rukou nález Ústavního soudu 485/10. Je to tedy z roku 2010 a je to nesmírně závažný příběh o tom, jak selhalo naprosto všechno při podpoře jedné ženy a jejích dětí.
Tenkrát tam došlo k tomu, že žena byla obětí domácího násilí, měla dvouletou holčičku. Ta holčička po nějaké dohodě s OSPODem byla dána dočasně do pěstounské péče. Matka s tím souhlasila, nicméně matka po tom všem, co zažívala, tak ztratila úplně bydlení, neměla práci, neměla žádné zázemí a byla jeden čas dokonce bezdomovkyně. A protože jí nikdo neřekl, že pokud 6 měsíců o to dítě nebude projevovat zájem – a tady odbočka, ona dokonce zájem projevovala, ona do té rodiny volala, ale soud to později odmítl s tím, že jenom pouhé volání tak malému dítěti, což uznávám, ale byl to aspoň nějaký zájem, tak že to nepomůže.
A vlastně potom OSPOD tenkrát začal dělat kroky, které měly až připravit tu matku o to dítě. Trvalo to strašně dlouho a matka se vlastně nenechala odbýt a bránila se a celá věc skončila až u Ústavního soudu, protože tam potom docházelo k nějakému procesu, že to dítě půjde do adopce a tak dále, to znamená, matka by o to dítě úplně přišla, a Ústavní soud ve svém nálezu, a fakt jako doporučuji, kdo se o tu problematiku trochu zajímáte, tak si to přečtěte, má krásnou větičku a já si dovolím ji přečíst: Každý člověk, ať nezaviněně či dílem svým přičiněním, se ve svém životě může dostat do situace, kterou není s to sám vyřešit a která mu dočasně zabraňuje řádně pečovat o své dítě. Vedle rodiny a institucí občanské společnosti je to pak především stát, který má v takových případech klíčovou roli a má a musí činit aktivně kroky k znovuobnovení svazku mezi biologickým rodičem a jeho dítětem, natož v situaci, kdy stěžovatelka od počátku projevovala snahu o řešení své tíživé osobní situace, do které se dostala ne svým zaviněním. To všechno bylo už v situaci, kdy matka měla další rodinu, měla už nějaké zázemí v té rodině, měla dokonce kojence, takže vůbec nerozumím tomu systému, který se snažil vlastně ji připravit o její dítě.
A teď si představte, že tahle paní v té situaci, ve které bude, by měla chodit, by měla vlastně projít celým tím systémem, který vy teďka vytváříte s pomocí těch úřadů práce. Takže představujeme si to. Jdeme na kontaktní místo bydlení, tam dostaneme poradenství, tam mě pošlou na úřad práce, kde tedy vyhodnotí, zda můžu být zapsaná do evidence, dostat asistenci nebo garanci, koordinaci asistence a garanci ale dělá to kontaktní místo pro bydlení, takže to budu zase řešit s tou obcí, a když do roka nedostanu byt, což podle našeho názoru bude naprostá většina, ale uznávám, je to jenom názor, tak budu muset zase na tu obec pro to poradenství. Z mého pohledu to těm lidem, když teda vytváříme ten systém té podpory a té pomoci, děláme nesmírně složité a myslím si, že to je zbytečné. A proto prosím, nedávejte to na ty úřady práce. Myslíme si, že to opravdu v tu chvíli nebude fungovat, protože znova, a ono to tady několikrát padlo, ta prevence začíná před tím problémem, před tím, než to vzniká. A fakt tady nechceme se dostat do naprosto extrémních situací, které jsou dokonce podle toho Ústavního soudu protiústavní, že tady prostě děti dáváme pryč z rodin kvůli tomu, že někdo nemá bydlení a nemá to zázemí, které stát musí zajišťovat. No vidíte a už budu končit.
Já ještě se chci tady vyjádřit k jedné věci a to je to, že vlastně z rozhodnutí paní ministryně sdružení, které pomáhá a podporuje nájemníky, nemá už žádné prostředky z dotačního titulu, který funguje roky a roky. To sdružení tady funguje dokonce 35 let, nebyli před tím varováni, tak vlastně toto sdružení nebude mít prostředky na to, aby tu svoji činnost vykonávalo. Tady budu citovat z dopisu, který nám zaslali: V dubnu jsme se bez předchozího varování dozvěděli, že pro letošní rok neobdržíme podporu z prostředků Ministerstva pro místní rozvoj, na níž je chod organizace zcela závislý. Důvodem nebyla nespokojenost s naší činností, ale nedostatek disponibilních prostředků. A já se tady asi nechci motat v diskusi na tom, jestli to tedy je nebo není efektivní organizace. Funguje tady 35 let, nikdo si na ni nestěžoval, ale vlastně mě dost pohoršuje, že v tomhle tématu je důvodem pro nepodporu tohoto sdružení nedostatek disponibilních prostředků. Tak buď s jejich prací spokojení jste a budete se snažit vytvořit nějaký systém, aby ty peníze na tu svoji činnost měli, anebo tedy ji nechcete a to sdružení fungovat nebude.
Takže z mého pohledu, začali jsme vytvářet systém, mohli jsme o tom spolu mluvit a mnohdy mluvíme, mohli jsme vytvářet dobrý systém v tom terénu, ale pak se dozvídáme takovéhle věci, které tomu prostě nepomůžou. Děkuji moc za pozornost.
Psali jsme:
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
Centrum pravidel a procesů ParlamentníListy.cz
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Měly by se spíš posilovat stávající struktury, než budovat nové?
