Po určitém váhání jsem se rozhodla přidat také svou trošku do mlýna.

Bez ohledu na výsledek: Podle mého soudu to mají voliči v hlavě srovnáno dokonale. Karty rozdali jednoduše podle toho, jak to cítili. Podle svých životů.

Levici, jedno zda spravedlivě či nespravedlivě, lidé konfrontovali nemilosrdně s výsledky sociální politiky. Snahu necenili. Přirozeně. Snaha nedá práci padesátníkovi, který v televizi slyší o plné zaměstnanosti a o tom, že je třeba přivézt zaměstnance ze zahraničí. Jenže on 20× za sebou slyší od potenciálního zaměstnavatele: „Sorryjako…“ (a mezi řádky čte: Jsi prostě starej).

Snaha nezmění nic na tom, že senior žije z ruky do úst, protože se ještě nějak nepodařilo vyřešit takzvané starodůchody. Příčinou sice jsou fatální kroky dávného ministra Drábka, ale kdo už si na to dnes vzpomene. Snaha nepohnula ani spotřebním košem směrem k seniorům. Například po selském rozumu nikomu nepřijde normální, že léky na bolest či na spaní si plně hradí pacienti a přitom je jasné, kdo je používá a potřebuje nejvíce… O zvyšující se ceně základních potravin nemluvě.

Stejně tak litý boj politiků za kvalitu potravin, pokud přichází chvíli před volbami, a ještě po zvednutí praporu Slovenskem, lidi zkrátka nepřesvědčil. Proč? Nedostavil se výsledek. Pracovní skupina Bruselu občany skutečně neohromila. Přirozeně.