Po více než čtvrtstoletí účelové rezignace na řešení sociálně ekonomických problémů dolních deseti milionů občanů, působení “havlisticko nepolitického klientelismu” či například po “mírových“ aktivitách paktu NATO, ale i po mnoha dalších, “skvostných výdobytcích reálného kapitalismu” se čeští komunisté opět stávají  “vítaným” terčem. Zůstává ale s podivem, že zatímco někomu může předvolebně vadit autentická KSČM se svým prolidovým programem, tak “komunisté bývalí”, aktuálně rozlezlí v jiných partajích a nyní přisátí na “státní vemeno” již nikoliv!

Proto i to mediální vrhání se některých do nekončících diskuzí o “tragédii” padesátileté socializující epochy je pro mne čitelným odváděním pozornosti od skutečných problémů dnešní doby. Sebereflexe a aspekt spoluzodpovědnosti za éru, počínající majetkovým převratem v devadesátých letech, těmto “šíbrům” chybí! Nehodlají si pamatovat ani to, jak ve vypjatých “listopadových” dnech slibovali na náměstích především reformy socialismu a nikoliv jeho zánik! A když občané na to kývli, rychle o “svoji” revoluci přišli. Takto promarněné šance můžeme litovat dodnes!

Převážně neschopní a prolhaní pokrytci, nejprve přísahající na “socialismus”, svým agresivním působením rychle destruovali systém, který nebyl jistě dokonalý, ale v celé historii naší země nejspravedlivější. A také bleskurychle zašantročili, ne jinak, než ku prospěchu svému a prospěchu svých souvěrců, gigantický majetek.