Vyšlo totiž najevo, že vedení Národního parku České Švýcarsko dlouhodobě neřešilo výskyt kůrovce a nejen že proti němu nepodnikalo dostatečná opatření, ale hlavně v rámci bezzásahovosti ani neudržovalo dostatečné lesní cesty a neodstraňovalo stromy, které kůrovci podlehly. Tím se vytvořilo na místě Národního parku České Švýcarsko něco, co by se dalo charakterizovat „dřívím připraveným na podpal“ a bylo zjevně jen otázkou času, kdy se tak z nějaké příčiny stane.

Příčiny vzniku toho požáru se teprve vyšetřují, ale jedno je jasné již dnes: Hasičský záchranný sbor po všech přijatých koncepcích nedisponuje v roce 2022 schopnostmi likvidovat v krátké době rozsáhlý požár v těžko přístupném terénu za ztížených povětrnostních podmínek ve dne i v noci.  

Jistě to není z nedostatku příslušníků Hasičského záchranného sboru ani jednotek dobrovolných hasičů a dalších dobrovolníků. Ti dělají vše, co mohou, dokonce jeden z nich už toto snažení zaplatil vlastním životem. Selhání jsou zjevně jinde, a to jak ve vedení Národního parku České Švýcarsko, tak mezi vládou a vedení kraje, kteří odpovídají za zpracování krizových plánů a také za krizové řízení. Vůbec nechápu, proč hejtman Ústeckého kraje nevyhlásil stav nebezpečí, který by spoustu věcí v oblasti poptávky po věcných prostředcích potřebných k hašení zásadním způsobem hned od počátku urychlil a usnadnil. Takto se prostředky vynaložené např. v obci Býlovec na zajištění činnosti stovek hasících dobrovolníků ve formě přípravy teplé stravy, se místním budou proplácet těžce.