Pohledem na tabuli u předchozího bodu i tohoto můžeme očekávat velmi košatou diskusi, tak já nebudu diskutovat dlouze, nebudu se odkazovat na statistiky a studie. Pan kolega mě zastal velice erudovaně, já spíš reprezentuji to primitivnější křídlo odpůrců kouření v restauracích ani tak z lékařského hlediska, ale jako z těch, kterým to prostě vadí a kteří nechtějí po každé návštěvě restaurace měnit kompletně své oblečení, a z tohoto pohledu jsem k tomu od začátku přistupoval. Vnímám zákaz kouření v restauracích, který je vlastně předmětem toho našeho návrhu, jako významný nástroj boje proti kouření. Když zakážeme kouření v restauracích, znesnadníme přístup mladým k tomu, aby začali kouřit, kouření přestane být sexy, přestane být atributem dospělosti v restauracích. Přiznám se, že závidím zahraničním hostům restaurací. Bral jsem si inspiraci ze zahraničí, a v podstatě to, co už oni mají řadu let, přes deset let, např. v Irsku, tak bych chtěl prosadit i v této zemi. Poté, co jsem začal studovat podklady a prameny trochu podrobněji i ze zdravotního hlediska, tak moje první myšlenka byla vždycky: Jak je to možné, že tuhle právní úpravu ještě nemáme v České republice.

Jinak samozřejmě každý má tu vnitřní hranici, co je ještě svoboda a co už je nepřiměřená ingerence státu, nějak nastavenu. Já nejsem příznivcem toho, aby stát opravdu reguloval vše, ale myslím si, že zákaz kouření v restauracích by neměla být ta aréna, to bojiště tady tohoto boje, protože škodlivost kouření je tak neoddiskutovatelná, a že ten nástroj funguje, a máme tvrdá data např. toho Irska, kde poklesl v populaci podíl kuřáků snad téměř o čtvrtinu, tak ta užitečnost tohoto kroku, a to, že je to vyzkoušené a nešlapeme do neznáma, to jsou takové argumenty, že boj za liberálnost a boj za to, aby každý měl svobodu volby ve všem, se v tomto případě nedá argumentačně použít. Tady je potřeba říct, že není volbou mít čistý vzduch v restauracích, to je právo každého z nás. A je to právo i každého z těch zaměstnanců mít čisté a zdravotně nezávadné pracovní prostředí, což je kuriózně případ v této zemi, kdy, ačkoliv ostatní zaměstnanci mají právo na čisté pracovní prostředí, tak zaměstnanci restaurací jej nemají a v podstatě kouření má v tomto případě výjimku z jiných škodlivých látek. A když si vezmete, kolik různých, někdy až mírně absurdních povinností mají provozovatelé restaurací, co se týče hygienických předpisů, kdy musí mít na kdeco zvláštní stoly a místnosti, a když si sečtete, kolik u nás umře lidí na kouření a na pasivní kouření a kolik lidí zemřelo na nakažení kontaminovaným jídlem v některé z restaurací, tak je tady úplně jasný nepoměr. Já si myslím, že to je další argument, který nelze použít.