Vzhledem k tomu, že paušál má být daňově uznatelným nákladem, znamená jediné – zavedení další daňové vyjimky. Takže jedna výjimka nahradí druhou. Návrh tedy nesměřuje k žádnému zjednodušení naší daňové soustavy. Naopak, ministerské řešení přináší více nejistoty a otázek, na které zatím nikdo neodpověděl.

Stravovací paušál má firmám umožnit, aby namísto stravenek či dotovaných jídel v kantýnách dávaly lidem nedaněný příspěvek v penězích. Jednoduše řečeno – peníze, z nichž se neodvede sociální ani zdravotní pojištění, ani daň z příjmu. Je to lákavé, ale odporuje to všeobecně přijímanému názoru, že podpora stravování má směřovat skutečně ke stravování, které je důležité pro zdraví lidí a ovlivňuje i jejich pracovní výkonnost. Vyplacený stravovací paušál ale nemusí být vůbec použitý na stravování, fakticky lze za tyto peníze nakoupit cokoliv. Třeba boty. Nelze vyloučit, že někteří zaměstnavatelé přistoupí k paušálu po svém a zaměstnanci budou dostávat peněžní částku na stravování na úkor mzdy nebo místo jejího zvýšení či odměny. A na takové jednání zaměstnavatele doplatí zaměstnanci, například snížením příjmu ze kterého se vypočítává důchod. Tento aspekt je neméně důležitý a nevím, zda si ho na ministerstvu financí uvědomují.

Pokud necháme stranou, že stravovací paušál, který bude mít výrazný dopad nejen do státního rozpočtu, ale také na stravování zaměstnanců, se vůbec neobjevuje v programovém prohlášení vlády, je zvláštní, že prázdninový návrh paní ministryně Schillerové neprošel žádnou diskusí ať už uvnitř koalice, či na tripartitě nebo s odborníky. Zarážející je, že ministerstvo nemá k dispozici ani žádnou důkladnou analýzu, která by odůvodňovala radikální zásah do systému stravování zaměstnanců.