Zákazník ví nejlépe, jakou kvalitu služeb a zboží si za investované peníze může dovolit koupit. Někdo například preferuje mořské ryby ze zahraničí, jiný dává přednost sladkovodním domácím. Stejnou paralelu lze použít i na jiné zboží. Jakékoli debaty o cíleném dotování speciálně českých výrobků jsou nesmyslné. Dotace vždy zasáhnou malou skupinu podnikatelů, kterým pomohou, ale na úkor ostatních.

Druhou otázkou však je, zda má stát tlačit na zvyšování kvality (nejen) českých potravin. Zde je odpověď: "Ano, má." Spolu s tlakem zákazníků je možné docílit plošného zlepšení kvality zboží. K tomu ale nelze dojít omezováním dovozu a diskriminací zahraničních producentů. Výsledkem by bylo jen zdražení dováženého zboží bez ohledu na kvalitu domácí produkce. Za nízkou kvalitou

českých výrobků je tlak na cenu (což je standardní tržní situace). Jenomže čeští výrobci jsou ze strany státu zatěžováni velkou byrokracií, hygienickými nařízeními, nepřiměřenými požadavky a následnými kontrolami. Ty jsou následně promítány do ceny. Aby byl český výrobek konkurenceschopný se zahraničním, musí mít srovnatelnou cenu. Jestliže má výrobce vysoké vedlejší náklady výroby, musí pořizovat levnější suroviny. A z levnějších surovin kvalitnější výrobek nevytvoříte. Správnou cestou ze strany státu by tedy mělo být omezování zbytečné byrokracie pro výrobce potravin, zlepšení přístupu malých výrobců na lokální trhy, snížení DPH a odstraňování zbytečných dotací, které křiví trh a pomáhají některým na úkor jiných (například zelená nafta znovuzavedená současnou vládou). Jestliže se tyto kroky povedou, věřím, že se kvalita českých výrobků zlepší a jejich prodej zvýší. Je ale třeba férově přiznat, že kvalita potravin se v posledních letech podstatně zlepšuje. Největší zásluhu na tom však mají zákazníci, kteří se učí číst etikety, získávat informace a vybírat kvalitu. Úkolem státu je uvolnit ruce výrobcům, aby i cena kvalitního zboží mohla klesat.

Ing. Veronika Vrecionová
senátorka PČR
zastupitelka
místopředsedkyně oblastního sdružení