V situaci, kdy se transatlantické partnerství pomalu, ale jistě vypařuje a USA se začínají starat primárně o své “blízké zahraničí”, je obrat Evropy k Asii strategicky správný a vlastně jediný možný. Místo atlantického trhu budujme ten eurasijský, má to infrastrukturní i geografickou logiku.

Také to však má několik ALE a není jasné, zda si je zrovna von der Leyen a její Komise uvědomují.

1. Jestli chce EU na jejich trhy, ať přestane tyto země poučovat, mentorovat a moralizovat. Nejsou na to dávno zvědaví. Naše povýšené výklady o lidských právech a demokracii jsou v dnešním multipolárním světě nejen irelevantní, ale už i kontraproduktivní - a vlastně směšné.
2. Přestaňme jim také vnucovat naši zelenou klimatickou agendu. Stejně ji nebudou dodržovat. A klíčové jsou v tomto parametru vlastně jen dvě země, Čína a Indie, které si pojedou svým tempem a podle svých potřeb, viz Čína v EV nebo fotovoltaice.
3. Jestli si myslíme, že v Asii můžeme obcovat se všemi, ale nějak obejít Čínu, jsme na hlubokém omylu. Ta je integrálním centrem tamního ekonomického ekosystému, viz třeba obchodní smlouva RCEP, Belt + Road a další investiční a obchodní vazby. S tím se zkrátka smiřme.

Za poslední tři měsíce pokročila ekonomická integrace v Asii, v reakci na Trumpovu obchodní politiku, mílovými kroky (ZDE se dočtete víc o tom, co vše se za tu dobu událo). Tam se teď bude koncentrovat globální ekonomická a obchodní dynamika. Evropa se na tom může přiživit - nebo ne.

Ing. Jan Zahradil

• Řekněme NE evropské federaci!

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Psali jsme:

Zahradil: Klíčová otázka není kolik, nýbrž za co

Zahradil: Poláci umí poukázat i na ukrajinský nacionalismus

Zahradil: Americký Milion chvilek pro demokracii v akci

Zahradil: ODS otevřela hnusu špionománie naplno stavidla