Začátek tohoto trendu, u jehož zrodu stála naivní představa, že jsou to jen a jen země na západ od nás, k nimž bychom měli vzhlížet a brát si je za nezpochybnitelný vzor, se nikoliv náhodou kryje s naším vstupem do Evropské unie, a nabral obrátek ve chvíli, kdy se naplno projevila skutečná povaha tohoto projektu a čí zájmy ve skutečnosti sleduje. Do té chvíle se evropským socialistům dařilo tuto povahu umně skrývat za masku trhu a prosperity. 

Ne náhodou se tak mnoho lidí domnívá, že naše země nevyhnutelně směřuje k další dějinné, osudové osmnáctce. Jsou-li tyto obavy reálné, mělo by nás současné dění varovat a napovídat, odkud ta rána nakonec přijde. Ze všech minulých tragických osmnáctek můžeme vidět, že k nim nikdy nedošlo naráz a překvapivě, ale po několik let k nim vedla logická a varující cesta.

V loňském roce spatřuji především tři varovné signály, z nichž každý z nich znamená vážnou hrozbu naší svobodě, a spojíme-li je dohromady, nedává výsledný obrázek mnoho důvodů k optimismu.

Naplno propukla migrační invaze, která je logickým důsledkem nesmyslné imigrační politiky evropských zemí, jejichž politické elity jsou myšlenkovými klienty ideologů multikulturalismu. Můžeme se sice s notnou dávkou představivosti domnívat, že politici jako například Angela Merkelová se skutečně snaží ze všech sil sloužit svým voličům a leží jim na srdci dobro svých občanů, ale pokud zároveň věří intelektuálním autoritám z řad kolektivistů a multikulturalistů, jejichž cílem je ničit západní kulturu, nemohou být konzistentní a nezbývá jim než chovat se tak, jak se právě teď chovají: postupně obětovávat budoucnost svých občanů ve prospěch středověké anti-civilizace.