Ta zasáhla celý evropský kontinent od I. světové války, který nyní znamená pro imigranty „maják míru“. Většina migrantů prchá před válkou a chudobou na Středním východě, v Africe a Asii. Tento lidský tok způsobuje nepříjemné diskuse mezi evropskými vládami, které přistupují k dočasnému uzavření národních hranic.

Co to znamená? Podkopá jednu to z výhod, kterou Evropská unie vytvořila – volný pohyb osob. Cílem je odstranit bariéry mezi členskými státy. Prostřednictvím schengenských dohod byl vytvořen Schengenský prostor, který v dnešní době zahrnuje území Belgie, Česka, Dánska, Estonska, Finska, Francie, Itálie, Litvy, Lotyšska, Lucemburska, Maďarska, Malty, Německa, Nizozemska, Polska, Portugalska, Rakouska, Řecka, Slovenska, Slovinska, Španělska, Švédska.

Schengenská dohoda o postupném rušení kontrol a jejich společných hranicích byla uzavřena dne 14. června 1985 a prováděcí Úmluva k schengenské dohodě vznikla dne 19. června 1990. Donald Tusk, současný předseda Rady Evropy, vyzval představitele 28 evropských zemí, aby budovali důvěryhodnou migrační politiku místo toho, aby přesouvali odpovědnost z jednoho na druhého a stavěli hranice za účelem zastavení migrace.

Letos má vstoupit do Evropy stovky tisíc migrantů, kteří přicházejí či připlouvají z Turecka do Řecka, pak vzhůru přes zbídačený Balkán do bývalé Jugoslávie, na jejímž území leží Chorvatsko a Slovinsko. Tyto dvě země jsou členskými zeměmi EU.

Zde však nastává problém. Nejde totiž o to, kolik migrantů ta či ona země přijme, ale o to, proč je přijme. Není totiž odpovězena otázka důvodu a účelnosti této vlny migrace. Navíc jde o nekoordinovanou a bezkoncepční akci.