Randákova pondělní glosa znamená jasný vzkaz soudcům (parafrázováno českou filmovou klasikou): „Neberte úplatky, neberte úplatky, neberte úplatky, já jsem vám to tady na té točně říkal“.

Před tím, než necháme prostor zásadním pasážím Randákovy glosy, trochu odbočme. První úspěchy Karel Randák sbíral před rokem 1989, kdy byl vojákem z povolání, jako sveřepý rekordman české dráhové cyklistiky. Po roce 1989 se, dodnes vášnivý sportovec, stal jednou z nejvýznamnějších, ale i nejtajemnějších, postav českých tajných služeb. V rámci své práce se osobně stýkal s mafiány (Františkem Mrázem počínaje, ruskými hrdlořezy konče), ale řešil i jedny z nejcitlivějších záležitostí státu. Jeho profesní kariéru proto dodnes doprovází velmi košaté příběhy. Mimo jiné i ohledně osobního angažmá při únosu a záchraně českých novinářů a předávání výkupného v Iráku z roku 2004.

Poté, co se v roce 2006 dostali k vládě pravicoví politici, se s Randákem, velmi agilním ředitelem rozvědky, který to vždy uměl více s ČSSD než s ODS, spolupracovníci bývalého premiéra Mirka Topolánka rozloučili. Zainteresovaní lidé ví, že Randák svůj potupně překotný odchod řeší dodnes. Jako šéf české špionáže, který držel „prst na tepu doby“, skončil s neúspěšnými pokusy o jeho návrat do systému ze strany politiků ČSSD či ANO.